IV Ať smí však nebo nesmí být, milujme ostrov v moři,

Bohuslav Knoesl

IV
Ať smí však nebo nesmí být, milujme ostrov v moři, Ať smí však nebo nesmí být, milujme ostrov v moři,
 jejž duše sobě příbuzné uprostřed světa tvoří, milujme ostrov ten, jenž z vod se zdvihl rozpěnění těch pohádkově dalekých a nezbádaných moří, kam psanci světa plaví se za číms’, co téměř není, co však přes všechna popření dál na dně duší hoří, a srdce ztuhnout nenechá ni zhasnout lampu snění, ten ostrov míru ztracený, kde v opuštěném moři své schůzky duše mívají vnitřního zpříbuznění, kde houpán vánků rozmarem se motýl květům dvoří, kde krása není lží a láska nikdy hříchem není, kde srdce vskutku miluje a hlava vskutku tvoří, kde není chmurných soumraků ni hříšných rozednění, svobodných duchů milujme ukrytý ostrov v moři! 14
Básně v knize Ostrovy a oázy:
  1. I Půvabům dálek, přírody, motýlů, květin hově
  2. II Však přec jen krásné jest, že ostrov taký existuje,
  3. III Však smí být ostrov takový, když bouře světem zmítá
  4. IV Ať smí však nebo nesmí být, milujme ostrov v moři,
  5. I Je zajatců stesk lehčím hned, míň bol v jich srdci bouří,
  6. II Kouř z Ithaky jest jiný kouř než všechny druhé dýmy,
  7. III Jsou různé dýmy na světě, moc, bohatství a sláva,
  8. IV Když loď, již všechna děravá, utonout hrozí v bouři,
  9. Na citát z Plauta
  10. I Květ převzácný je přátelství, však přec i v poušti roste,
  11. II Dva unavení poutníci od různých světa polů
  12. III Buď Hospodinu vroucí dík za povznesení chvíli,
  13. Úsměv
  14. I Čas, otec dění neklidný, každému jiný darem nese los,
  15. II Až přijde chvíle ta, kdy se mi bude loučit s tělem,
  16. III Až duše v bludných samotách se rozpomene jednou
  17. I Zde v prachu leží na zemi bůh, bohyně i bůže
  18. II Až půjdeš kolem zahrady, kde přes plot růže kynou,
  19. III Cit nelze slovem vyjádřit ni žádné písně větou,
  20. Polní květy
  21. Útěcha
  22. Slavík a duše
  23. I Já myslel, že jsi palác nádherný, ty však jsi domek z karet jen,
  24. II Jen přišel slavný architekt, na domek z karet sotva pohléd jen
  25. I Ty, jehož svaté, mystické, jen věštcům známé jméno,
  26. II Když té, již miluješ, vyslovit nesmíš jméno,
  27. I Jak noční hudba tlumená znějící odkuds’ zdáli
  28. II Uprostřed pouště oasou, ostrovem v moři bývá gazel,