III Buď Hospodinu vroucí dík za povznesení chvíli,

Bohuslav Knoesl

III
Buď Hospodinu vroucí dík za povznesení chvíli, Buď Hospodinu vroucí dík za povznesení chvíli,
 kdy dvé se našlo pohledů, dvě duše promluvily, kdy malinký květ nalezen uprostřed širých pouští, kdy z jedné číše společné mír přátelé dva pili, buď jemu za vzpomínku dík, jež spojuje dvé myslí, jež z různých prvků složeny přec k stejným břehům cílí, dvé duší k sobě podobných, dvé postižených stejně, jež odloučeně žíznily a společně pak pily, dvé poloslepých poutníků, již vnuknutím se našli a nostalgií společnou se k sobě přiblížili, dík za zelenou oasu, v ní pramen tryskající, za mír a úsměv přátelský v samoty zabloudilý, dík za poušť, za únavu též, za všechna protivenství, za to, že život vnímáme, že jsme se narodili.
Básně v knize Ostrovy a oázy:
  1. I Půvabům dálek, přírody, motýlů, květin hově
  2. II Však přec jen krásné jest, že ostrov taký existuje,
  3. III Však smí být ostrov takový, když bouře světem zmítá
  4. IV Ať smí však nebo nesmí být, milujme ostrov v moři,
  5. I Je zajatců stesk lehčím hned, míň bol v jich srdci bouří,
  6. II Kouř z Ithaky jest jiný kouř než všechny druhé dýmy,
  7. III Jsou různé dýmy na světě, moc, bohatství a sláva,
  8. IV Když loď, již všechna děravá, utonout hrozí v bouři,
  9. Na citát z Plauta
  10. I Květ převzácný je přátelství, však přec i v poušti roste,
  11. II Dva unavení poutníci od různých světa polů
  12. III Buď Hospodinu vroucí dík za povznesení chvíli,
  13. Úsměv
  14. I Čas, otec dění neklidný, každému jiný darem nese los,
  15. II Až přijde chvíle ta, kdy se mi bude loučit s tělem,
  16. III Až duše v bludných samotách se rozpomene jednou
  17. I Zde v prachu leží na zemi bůh, bohyně i bůže
  18. II Až půjdeš kolem zahrady, kde přes plot růže kynou,
  19. III Cit nelze slovem vyjádřit ni žádné písně větou,
  20. Polní květy
  21. Útěcha
  22. Slavík a duše
  23. I Já myslel, že jsi palác nádherný, ty však jsi domek z karet jen,
  24. II Jen přišel slavný architekt, na domek z karet sotva pohléd jen
  25. I Ty, jehož svaté, mystické, jen věštcům známé jméno,
  26. II Když té, již miluješ, vyslovit nesmíš jméno,
  27. I Jak noční hudba tlumená znějící odkuds’ zdáli
  28. II Uprostřed pouště oasou, ostrovem v moři bývá gazel,