I Já myslel, že jsi palác nádherný, ty však jsi domek z karet jen,

Bohuslav Knoesl

I
Já myslel, že jsi palác nádherný, ty však jsi domek z karet jen, Já myslel, že jsi palác nádherný, ty však jsi domek z karet jen,
 žes oslnivá skutečnost, ty však jsi pouze naivních duší sen, já navykl se domnívat, že kouzelný jsi vzácných duší sad, tys ale úhor ubohý, kde býlí s kopřivou se mísí jen a kde uprostřed sporých trav vyrůstá také blín a bolehlav, já myslel, že jsi velký slavný svět, tys ale malá scena jen, kde sklízí potlesk za své ctnosti rád, kdo jakž takž zná je předstírat, já myslel, že jsi vína číš, v níž vzlet i smyslů žár je utajen i rozpoutaných citů vír, já myslel, že jsi žití elixír, po jehož doušcích mládne svět; ty ale všední alkohol jsi jen, v němž vyděděnec utápí svůj žal, když na všech stranách ztroskotal, já myslel, že jsi ráj, kde mezi všemi poznání strom jeden jenjen, ty ale pláňat veřejný jsi sad, jejž kdokoliv smí očesat, já myslel, že jsi velké tajemství dostupné zasvěcencům jen, tys všední záležitost však, již kdekdo rozluštit zná všelijak, já myslel, že jsi pravda, poznání, žes rozbřesk světla, věčný den, tys bublina však iluse, již děcku z mydlin vyfouknouti lze – však ne, ty přidej slovo jen a naráz bude předstižen tvůj sen! 44
Básně v knize Ostrovy a oázy:
  1. I Půvabům dálek, přírody, motýlů, květin hově
  2. II Však přec jen krásné jest, že ostrov taký existuje,
  3. III Však smí být ostrov takový, když bouře světem zmítá
  4. IV Ať smí však nebo nesmí být, milujme ostrov v moři,
  5. I Je zajatců stesk lehčím hned, míň bol v jich srdci bouří,
  6. II Kouř z Ithaky jest jiný kouř než všechny druhé dýmy,
  7. III Jsou různé dýmy na světě, moc, bohatství a sláva,
  8. IV Když loď, již všechna děravá, utonout hrozí v bouři,
  9. Na citát z Plauta
  10. I Květ převzácný je přátelství, však přec i v poušti roste,
  11. II Dva unavení poutníci od různých světa polů
  12. III Buď Hospodinu vroucí dík za povznesení chvíli,
  13. Úsměv
  14. I Čas, otec dění neklidný, každému jiný darem nese los,
  15. II Až přijde chvíle ta, kdy se mi bude loučit s tělem,
  16. III Až duše v bludných samotách se rozpomene jednou
  17. I Zde v prachu leží na zemi bůh, bohyně i bůže
  18. II Až půjdeš kolem zahrady, kde přes plot růže kynou,
  19. III Cit nelze slovem vyjádřit ni žádné písně větou,
  20. Polní květy
  21. Útěcha
  22. Slavík a duše
  23. I Já myslel, že jsi palác nádherný, ty však jsi domek z karet jen,
  24. II Jen přišel slavný architekt, na domek z karet sotva pohléd jen
  25. I Ty, jehož svaté, mystické, jen věštcům známé jméno,
  26. II Když té, již miluješ, vyslovit nesmíš jméno,
  27. I Jak noční hudba tlumená znějící odkuds’ zdáli
  28. II Uprostřed pouště oasou, ostrovem v moři bývá gazel,