Úsměv

Bohuslav Knoesl

Úsměv
Je úsměv jak slib opojný, je jako leknín bílý, jenž z hlubin mlčení se vynoří a duši vábí chvíli; je úsměv prosbou lichotnou, je odměnou i sázkou, je s mrtvou krásou loučením i s kouzlem dnů, jež byly; je úsměv tajnou dohodou, jíž přistihnouti nelze, neb rychlejší než světlo jest, než blesk, jenž netrvá ni chvíli; je úsměv hudbou bez zvuků, však melodie plnou, jež slibuje i odmítá, jež změny větrů sdílí a v duši vniká skulinou, jak sluneční zář v mraky když svitnouc na vodě si s vážkou hrá, s naděje sladkou chvílí, a luští hrou svou lehounkou spor filosofů těžký, nad jehož marným řešením tak mnohý plýtvá pílí; je úsměv sladkou ilusí, je průsvitný jak závoj, jímž božstvo dřív, nežli se poznat dá, je zahaleno chvíli; je úsměv sfingy záhadou, za nímž se duše tají, je bolu maskou tragickou, ran balšámem, jenž sílí, je ticha slavným souzvukem v mrtvého klidné tváři, jež nyní věčně se již usmívá po mnohé v slzách chvíli; je úsměv ducha vítězstvím nad pokušením hmoty, nad žití zmatkem divokým je úsměv prapor bílý. 28
Básně v knize Ostrovy a oázy:
  1. I Půvabům dálek, přírody, motýlů, květin hově
  2. II Však přec jen krásné jest, že ostrov taký existuje,
  3. III Však smí být ostrov takový, když bouře světem zmítá
  4. IV Ať smí však nebo nesmí být, milujme ostrov v moři,
  5. I Je zajatců stesk lehčím hned, míň bol v jich srdci bouří,
  6. II Kouř z Ithaky jest jiný kouř než všechny druhé dýmy,
  7. III Jsou různé dýmy na světě, moc, bohatství a sláva,
  8. IV Když loď, již všechna děravá, utonout hrozí v bouři,
  9. Na citát z Plauta
  10. I Květ převzácný je přátelství, však přec i v poušti roste,
  11. II Dva unavení poutníci od různých světa polů
  12. III Buď Hospodinu vroucí dík za povznesení chvíli,
  13. Úsměv
  14. I Čas, otec dění neklidný, každému jiný darem nese los,
  15. II Až přijde chvíle ta, kdy se mi bude loučit s tělem,
  16. III Až duše v bludných samotách se rozpomene jednou
  17. I Zde v prachu leží na zemi bůh, bohyně i bůže
  18. II Až půjdeš kolem zahrady, kde přes plot růže kynou,
  19. III Cit nelze slovem vyjádřit ni žádné písně větou,
  20. Polní květy
  21. Útěcha
  22. Slavík a duše
  23. I Já myslel, že jsi palác nádherný, ty však jsi domek z karet jen,
  24. II Jen přišel slavný architekt, na domek z karet sotva pohléd jen
  25. I Ty, jehož svaté, mystické, jen věštcům známé jméno,
  26. II Když té, již miluješ, vyslovit nesmíš jméno,
  27. I Jak noční hudba tlumená znějící odkuds’ zdáli
  28. II Uprostřed pouště oasou, ostrovem v moři bývá gazel,