II Když té, již miluješ, vyslovit nesmíš jméno,

Bohuslav Knoesl

II
Když té, již miluješ, vyslovit nesmíš jméno, Když té, již miluješ, vyslovit nesmíš jméno,
 když to, čím kypí srdce Tvé, být musí utajeno, když ani s lékařem mluviti nesmíš o bolesti a žádné věci stvořené dát nesmíš pravé jméno, když nesmíš ani vzpomínat, ni do budoucna toužit, když těžce podezřelým vše, co jenom naznačeno v prchavém tváře úsměvu neb v zesmutnění tahů, když sama modlitba se bojí prozradit své jméno, když stanoven je smrti trest na lehkovážná ústa, kterými slovo osudné by bylo vysloveno, tu, srdce, přece jen se vzmuž, rtem váhajícím pohni a zvolej, vzkřikni, zazpívej to všemohoucí jméno, jehož se děsí chmurný kat, jehož se tyran děsí, jímž z hloubi zachvívá se zem a jímž vše rozezněno propuká v hymnus kosmický, v sférické hudby závrať a všechny zvuky spojuje v jediné svaté jméno, jímž čistá pravda vítězí i svoboda i světlo, když slunce v slávě vychází tmou noci vytouženo, a ze všech hrdel, ze všech úst a ze všech vod i větrů, z všech výšek i všech propastí zní, jásá, zpívá Tvoje jméno! 47
Básně v knize Ostrovy a oázy:
  1. I Půvabům dálek, přírody, motýlů, květin hově
  2. II Však přec jen krásné jest, že ostrov taký existuje,
  3. III Však smí být ostrov takový, když bouře světem zmítá
  4. IV Ať smí však nebo nesmí být, milujme ostrov v moři,
  5. I Je zajatců stesk lehčím hned, míň bol v jich srdci bouří,
  6. II Kouř z Ithaky jest jiný kouř než všechny druhé dýmy,
  7. III Jsou různé dýmy na světě, moc, bohatství a sláva,
  8. IV Když loď, již všechna děravá, utonout hrozí v bouři,
  9. Na citát z Plauta
  10. I Květ převzácný je přátelství, však přec i v poušti roste,
  11. II Dva unavení poutníci od různých světa polů
  12. III Buď Hospodinu vroucí dík za povznesení chvíli,
  13. Úsměv
  14. I Čas, otec dění neklidný, každému jiný darem nese los,
  15. II Až přijde chvíle ta, kdy se mi bude loučit s tělem,
  16. III Až duše v bludných samotách se rozpomene jednou
  17. I Zde v prachu leží na zemi bůh, bohyně i bůže
  18. II Až půjdeš kolem zahrady, kde přes plot růže kynou,
  19. III Cit nelze slovem vyjádřit ni žádné písně větou,
  20. Polní květy
  21. Útěcha
  22. Slavík a duše
  23. I Já myslel, že jsi palác nádherný, ty však jsi domek z karet jen,
  24. II Jen přišel slavný architekt, na domek z karet sotva pohléd jen
  25. I Ty, jehož svaté, mystické, jen věštcům známé jméno,
  26. II Když té, již miluješ, vyslovit nesmíš jméno,
  27. I Jak noční hudba tlumená znějící odkuds’ zdáli
  28. II Uprostřed pouště oasou, ostrovem v moři bývá gazel,