II Však přec jen krásné jest, že ostrov taký existuje,

Bohuslav Knoesl

II
Však přec jen krásné jest, že ostrov taký existuje, Však přec jen krásné jest, že ostrov taký existuje,
 že na něm taký samotář své sny jak přízi snuje, že Psyché jemu příbuzná, v zajetí uvržená, ač pouze tuší jej, na křídlech touhy k němu pluje, ač nezná jeho podoby též ani jeho jména, že svoji skutečnost přec za sen jeho obětuje, však přece jenom krásnou jest shledání duší scéna a harfa větví krásnou jest, že tuto báji snuje, jež toužením na dálkách azuru je vykouzlena, že vlny ostrov líbají a motýl obletuje, že fantasií muž je obdařen a citem žena, že zefyr vane lehounký a v plachty člunu duje, na němž se blíží skutečná, snem vytoužená žena k ostrovu blažených, jenž v jejím srdci existuje. 12
Básně v knize Ostrovy a oázy:
  1. I Půvabům dálek, přírody, motýlů, květin hově
  2. II Však přec jen krásné jest, že ostrov taký existuje,
  3. III Však smí být ostrov takový, když bouře světem zmítá
  4. IV Ať smí však nebo nesmí být, milujme ostrov v moři,
  5. I Je zajatců stesk lehčím hned, míň bol v jich srdci bouří,
  6. II Kouř z Ithaky jest jiný kouř než všechny druhé dýmy,
  7. III Jsou různé dýmy na světě, moc, bohatství a sláva,
  8. IV Když loď, již všechna děravá, utonout hrozí v bouři,
  9. Na citát z Plauta
  10. I Květ převzácný je přátelství, však přec i v poušti roste,
  11. II Dva unavení poutníci od různých světa polů
  12. III Buď Hospodinu vroucí dík za povznesení chvíli,
  13. Úsměv
  14. I Čas, otec dění neklidný, každému jiný darem nese los,
  15. II Až přijde chvíle ta, kdy se mi bude loučit s tělem,
  16. III Až duše v bludných samotách se rozpomene jednou
  17. I Zde v prachu leží na zemi bůh, bohyně i bůže
  18. II Až půjdeš kolem zahrady, kde přes plot růže kynou,
  19. III Cit nelze slovem vyjádřit ni žádné písně větou,
  20. Polní květy
  21. Útěcha
  22. Slavík a duše
  23. I Já myslel, že jsi palác nádherný, ty však jsi domek z karet jen,
  24. II Jen přišel slavný architekt, na domek z karet sotva pohléd jen
  25. I Ty, jehož svaté, mystické, jen věštcům známé jméno,
  26. II Když té, již miluješ, vyslovit nesmíš jméno,
  27. I Jak noční hudba tlumená znějící odkuds’ zdáli
  28. II Uprostřed pouště oasou, ostrovem v moři bývá gazel,