II Až půjdeš kolem zahrady, kde přes plot růže kynou,

Bohuslav Knoesl

II
Až půjdeš kolem zahrady, kde přes plot růže kynou, Až půjdeš kolem zahrady, kde přes plot růže kynou,
 že nutno si tu přivonět než sny a vůně minou – nezapomeň! neb možno další cesta tvá, že všedním půjde žitím, že prašnou cestou povede, krajinou nehostinnou – nezapomeň! že stopu nechá pro vždycky v tvém nitru vzácná vůně a zřídlo věčných nadějí, v nichž denní smutky hynou, že kouzlo její patří všem, již v myšlenkách kol kráčí a sladké pachy vdechují, jež samy vstříc jim plynou, že vůně duši podobna ven z těla vysunuté, jež tuší ve své blízkosti příbuznou duši jinou, že je dnes slunojasný den, kvetoucí mládí kouzlem, a v sebe-li jej nepojmeš, že tvojí bude vinou, že závanu, jenž uchvátí, dnes vzdáti se je nutno, by nitrem tvým se rozestřel jak oblak nad krajinou, že božská vůně patří všem, však nikdy růže samy, že voní sice pro všechny, však urvány že hynou – nezapomeň! Až půjdeš kolem zahrady, kde kynou přes plot růže, že nutno si tu přivonětpřivonět, než sny a vůně minou – nezapomeň, nezapomeň! 38
Básně v knize Ostrovy a oázy:
  1. I Půvabům dálek, přírody, motýlů, květin hově
  2. II Však přec jen krásné jest, že ostrov taký existuje,
  3. III Však smí být ostrov takový, když bouře světem zmítá
  4. IV Ať smí však nebo nesmí být, milujme ostrov v moři,
  5. I Je zajatců stesk lehčím hned, míň bol v jich srdci bouří,
  6. II Kouř z Ithaky jest jiný kouř než všechny druhé dýmy,
  7. III Jsou různé dýmy na světě, moc, bohatství a sláva,
  8. IV Když loď, již všechna děravá, utonout hrozí v bouři,
  9. Na citát z Plauta
  10. I Květ převzácný je přátelství, však přec i v poušti roste,
  11. II Dva unavení poutníci od různých světa polů
  12. III Buď Hospodinu vroucí dík za povznesení chvíli,
  13. Úsměv
  14. I Čas, otec dění neklidný, každému jiný darem nese los,
  15. II Až přijde chvíle ta, kdy se mi bude loučit s tělem,
  16. III Až duše v bludných samotách se rozpomene jednou
  17. I Zde v prachu leží na zemi bůh, bohyně i bůže
  18. II Až půjdeš kolem zahrady, kde přes plot růže kynou,
  19. III Cit nelze slovem vyjádřit ni žádné písně větou,
  20. Polní květy
  21. Útěcha
  22. Slavík a duše
  23. I Já myslel, že jsi palác nádherný, ty však jsi domek z karet jen,
  24. II Jen přišel slavný architekt, na domek z karet sotva pohléd jen
  25. I Ty, jehož svaté, mystické, jen věštcům známé jméno,
  26. II Když té, již miluješ, vyslovit nesmíš jméno,
  27. I Jak noční hudba tlumená znějící odkuds’ zdáli
  28. II Uprostřed pouště oasou, ostrovem v moři bývá gazel,