III Až duše v bludných samotách se rozpomene jednou

Bohuslav Knoesl

III
Až duše v bludných samotách se rozpomene jednou Až duše v bludných samotách se rozpomene jednou
 na vůně chvílí ztracených, na barvy, které blednou, na luzný ostrov života, uprostřed pustin svěží, v nic ale nyní propadlý, v tmu hlubin nedohlednou, zkad není více návratu, zkad uniknutí není, na ostrov blahem kvetoucí, jenž skutečným byl jednou a teď je pouhým přeludem a pableskuje matně jen v odsouzených nadějích, jež v koutech duše blednou a, zhaslé majáky, víc nevrhají světla v krajinu smutnou, přízračnou, vlast stínů nedohlednou, kde bílý narcis nevoní, nerostou asfodely, kde tmou jen touha zasténá: „Jen žít, žít ještě jednou!“ – tu ostrov živých na chvíli s ostrovem mrtvých splyne a světlem znovu zahoří fantomy, které blednou, tu mrtvé lásky vzbudí se, přátelství zakřiknutá, ta, která na se vzájemně pro strach ni nepohlédnou, teď rozhlédnou se šťastně kol, než navždy opět usnou, že píti z číše iluse jim přáno ještě jednou...! 33
Básně v knize Ostrovy a oázy:
  1. I Půvabům dálek, přírody, motýlů, květin hově
  2. II Však přec jen krásné jest, že ostrov taký existuje,
  3. III Však smí být ostrov takový, když bouře světem zmítá
  4. IV Ať smí však nebo nesmí být, milujme ostrov v moři,
  5. I Je zajatců stesk lehčím hned, míň bol v jich srdci bouří,
  6. II Kouř z Ithaky jest jiný kouř než všechny druhé dýmy,
  7. III Jsou různé dýmy na světě, moc, bohatství a sláva,
  8. IV Když loď, již všechna děravá, utonout hrozí v bouři,
  9. Na citát z Plauta
  10. I Květ převzácný je přátelství, však přec i v poušti roste,
  11. II Dva unavení poutníci od různých světa polů
  12. III Buď Hospodinu vroucí dík za povznesení chvíli,
  13. Úsměv
  14. I Čas, otec dění neklidný, každému jiný darem nese los,
  15. II Až přijde chvíle ta, kdy se mi bude loučit s tělem,
  16. III Až duše v bludných samotách se rozpomene jednou
  17. I Zde v prachu leží na zemi bůh, bohyně i bůže
  18. II Až půjdeš kolem zahrady, kde přes plot růže kynou,
  19. III Cit nelze slovem vyjádřit ni žádné písně větou,
  20. Polní květy
  21. Útěcha
  22. Slavík a duše
  23. I Já myslel, že jsi palác nádherný, ty však jsi domek z karet jen,
  24. II Jen přišel slavný architekt, na domek z karet sotva pohléd jen
  25. I Ty, jehož svaté, mystické, jen věštcům známé jméno,
  26. II Když té, již miluješ, vyslovit nesmíš jméno,
  27. I Jak noční hudba tlumená znějící odkuds’ zdáli
  28. II Uprostřed pouště oasou, ostrovem v moři bývá gazel,