Polní květy

Bohuslav Knoesl

Polní květy
Když temné pudy vzbuzeny jdou na výpravu světem a rudý Mars se spojuje s pochmurným Hladoletem, když nebe má být dobyto a Bůh uvržen v pouta, když všechněm stejně hrozí smrt, i ženám též i dětem, všem, kteří nechtí s sebou jít, rouhat se nechtí spolu, když havran letí se zvěstí, že hlad a mor jdou světem a životů žnec unaven si znovu brousí kosu, my polní květy u cesty, my jako jindy kvetem, my šípky, svlačce voníme šíříce tuchy ráje aspoň svým skromným zákoutím, když nelze širým světem, my, jejichž nevášnivá krev nekypí s lidskou spolu, když tato divě v žilách vře zla pobouřena vzletem a ve spálenišť čpavý dým puch mísí animální, když člověk Martem ponoukán a chráněn Hladoletem brutální slávy diadém si klade kolem skrání, my k lidských srdcí potěše a k boží slávě kvetem, my, jejichž kořen v půdě tkví a touha k nebi tíhne, jež trpěny jen v příkopech jsme lakotivým světem a živy jenom almužnou, již skýtá štědré slunce, když záři svou nám rozdává jak matka mléko dětem, jež nepracujem, nepředem, na zítřek nemyslíme aniž se o šat starostí neb o výživu hnětem a oděny jsme nádherněj nad purpur Šalamona, při zemi nebes poslušny my kvetem, kvetem, kvetem. 40
Básně v knize Ostrovy a oázy:
  1. I Půvabům dálek, přírody, motýlů, květin hově
  2. II Však přec jen krásné jest, že ostrov taký existuje,
  3. III Však smí být ostrov takový, když bouře světem zmítá
  4. IV Ať smí však nebo nesmí být, milujme ostrov v moři,
  5. I Je zajatců stesk lehčím hned, míň bol v jich srdci bouří,
  6. II Kouř z Ithaky jest jiný kouř než všechny druhé dýmy,
  7. III Jsou různé dýmy na světě, moc, bohatství a sláva,
  8. IV Když loď, již všechna děravá, utonout hrozí v bouři,
  9. Na citát z Plauta
  10. I Květ převzácný je přátelství, však přec i v poušti roste,
  11. II Dva unavení poutníci od různých světa polů
  12. III Buď Hospodinu vroucí dík za povznesení chvíli,
  13. Úsměv
  14. I Čas, otec dění neklidný, každému jiný darem nese los,
  15. II Až přijde chvíle ta, kdy se mi bude loučit s tělem,
  16. III Až duše v bludných samotách se rozpomene jednou
  17. I Zde v prachu leží na zemi bůh, bohyně i bůže
  18. II Až půjdeš kolem zahrady, kde přes plot růže kynou,
  19. III Cit nelze slovem vyjádřit ni žádné písně větou,
  20. Polní květy
  21. Útěcha
  22. Slavík a duše
  23. I Já myslel, že jsi palác nádherný, ty však jsi domek z karet jen,
  24. II Jen přišel slavný architekt, na domek z karet sotva pohléd jen
  25. I Ty, jehož svaté, mystické, jen věštcům známé jméno,
  26. II Když té, již miluješ, vyslovit nesmíš jméno,
  27. I Jak noční hudba tlumená znějící odkuds’ zdáli
  28. II Uprostřed pouště oasou, ostrovem v moři bývá gazel,