I Květ převzácný je přátelství, však přec i v poušti roste,

Bohuslav Knoesl

I
Květ převzácný je přátelství, však přec i v poušti roste, Květ převzácný je přátelství, však přec i v poušti roste,
 by našli jste jej náhodou, vy ducha pouště proste! Je vládcem pouště přísný duch, jenž spoří vlahou vody, však fantasií nespoří, při které žízeň roste, dá očím fatu morganu a srdci žízeň touhy a lstivým džinům volnost dá, by mátli srdce prosté. By dovolil vám najíti květ balsamické vůně, na zprahlých cestách poutníci, za vláhu vody proste, neb kde se pramen rozlévá, tam oasa též bývá, kde čistá voda perlí se, tam sytá zeleň roste. By lidské tváře úsměv též k těm dvé se družil krásám, vy srdce Bohu pokořte a za úsměv tam proste, za úsvit přízně na tváři, jímž rozvírá se nitro, jímž bytost mluví k bytosti, jímž denní světlo roste, jímž poušť se mění v zahradu a hluš propuká v píseň, jímž čisté duše živy jsou vždy věřící a prosté! 25
Básně v knize Ostrovy a oázy:
  1. I Půvabům dálek, přírody, motýlů, květin hově
  2. II Však přec jen krásné jest, že ostrov taký existuje,
  3. III Však smí být ostrov takový, když bouře světem zmítá
  4. IV Ať smí však nebo nesmí být, milujme ostrov v moři,
  5. I Je zajatců stesk lehčím hned, míň bol v jich srdci bouří,
  6. II Kouř z Ithaky jest jiný kouř než všechny druhé dýmy,
  7. III Jsou různé dýmy na světě, moc, bohatství a sláva,
  8. IV Když loď, již všechna děravá, utonout hrozí v bouři,
  9. Na citát z Plauta
  10. I Květ převzácný je přátelství, však přec i v poušti roste,
  11. II Dva unavení poutníci od různých světa polů
  12. III Buď Hospodinu vroucí dík za povznesení chvíli,
  13. Úsměv
  14. I Čas, otec dění neklidný, každému jiný darem nese los,
  15. II Až přijde chvíle ta, kdy se mi bude loučit s tělem,
  16. III Až duše v bludných samotách se rozpomene jednou
  17. I Zde v prachu leží na zemi bůh, bohyně i bůže
  18. II Až půjdeš kolem zahrady, kde přes plot růže kynou,
  19. III Cit nelze slovem vyjádřit ni žádné písně větou,
  20. Polní květy
  21. Útěcha
  22. Slavík a duše
  23. I Já myslel, že jsi palác nádherný, ty však jsi domek z karet jen,
  24. II Jen přišel slavný architekt, na domek z karet sotva pohléd jen
  25. I Ty, jehož svaté, mystické, jen věštcům známé jméno,
  26. II Když té, již miluješ, vyslovit nesmíš jméno,
  27. I Jak noční hudba tlumená znějící odkuds’ zdáli
  28. II Uprostřed pouště oasou, ostrovem v moři bývá gazel,