II Dva unavení poutníci od různých světa polů

Bohuslav Knoesl

II
Dva unavení poutníci od různých světa polů Dva unavení poutníci od různých světa polů
 se u pramene na poušti náhodou sešli spolu a vedle sebe seděli po doušku vody šťastni, z nich jeden zíral k modru výš, zamyšlen druhý dolů. Tu zraky jich se setkaly, na sebe usmály se dvě duše blízce příbuzné, ač z různých světa polů, a zajásaly obě hned poutnice neúnavné, že přízní Ducha záhadnou se mohly potkat spolu, napít se z číše života, po níž krev znovu proudí, a zrak se vzhůru pozvedá, jenž dřív byl sklopen dolů, že na mizivém bodě zde, přátelství zasvěceném, dvé nekonečnem jdoucích cest se křížit smělo spolu a blíženci dva neznámí si tajemství říct mohli, jež na svých poutích poznali od polu světa k polu, že Věčnost k chvilce svolila, v níž všechno sobě řekli, než jeden k výši kráčel dál, dál druhý cestou dolů. 26
Básně v knize Ostrovy a oázy:
  1. I Půvabům dálek, přírody, motýlů, květin hově
  2. II Však přec jen krásné jest, že ostrov taký existuje,
  3. III Však smí být ostrov takový, když bouře světem zmítá
  4. IV Ať smí však nebo nesmí být, milujme ostrov v moři,
  5. I Je zajatců stesk lehčím hned, míň bol v jich srdci bouří,
  6. II Kouř z Ithaky jest jiný kouř než všechny druhé dýmy,
  7. III Jsou různé dýmy na světě, moc, bohatství a sláva,
  8. IV Když loď, již všechna děravá, utonout hrozí v bouři,
  9. Na citát z Plauta
  10. I Květ převzácný je přátelství, však přec i v poušti roste,
  11. II Dva unavení poutníci od různých světa polů
  12. III Buď Hospodinu vroucí dík za povznesení chvíli,
  13. Úsměv
  14. I Čas, otec dění neklidný, každému jiný darem nese los,
  15. II Až přijde chvíle ta, kdy se mi bude loučit s tělem,
  16. III Až duše v bludných samotách se rozpomene jednou
  17. I Zde v prachu leží na zemi bůh, bohyně i bůže
  18. II Až půjdeš kolem zahrady, kde přes plot růže kynou,
  19. III Cit nelze slovem vyjádřit ni žádné písně větou,
  20. Polní květy
  21. Útěcha
  22. Slavík a duše
  23. I Já myslel, že jsi palác nádherný, ty však jsi domek z karet jen,
  24. II Jen přišel slavný architekt, na domek z karet sotva pohléd jen
  25. I Ty, jehož svaté, mystické, jen věštcům známé jméno,
  26. II Když té, již miluješ, vyslovit nesmíš jméno,
  27. I Jak noční hudba tlumená znějící odkuds’ zdáli
  28. II Uprostřed pouště oasou, ostrovem v moři bývá gazel,