I Ty, jehož svaté, mystické, jen věštcům známé jméno,

Bohuslav Knoesl

I
Ty, jehož svaté, mystické, jen věštcům známé jméno, Ty, jehož svaté, mystické, jen věštcům známé jméno,
 v temnotách vnitřní svatyně když bývá vysloveno, svět celý v základech se chví a srdce chví se v bázni. Tys věci stvořil z ničeho a každé z nich dal’s jméno, a každé život dal’s a různý způsob bytí, „muž“ řek’ Jsi tvoru jednomu a jinému řek’s „ženo“, a jednomu Jsi oheň řek’ a jinému chlad vody a protiv těchto spojení Jsi úchvatné dal jméno, před kterým stíny prchají, před kterým blednou vášně, to strhující, závratné, jež rtem tvým vyslovenovysloveno, se mění v hmoty spasení, se mění v přerod světů, vzkřísených duchů hosanna, ó lásko, tvoje jméno. Ty pískem hvězd Jsi posypal nic nekonečna modré, bys prstem svojím zamyšlen v ten písek psal své jméno, na chvíli nechal zářit jeje, než přiženou se vichryvichry, a svaté v písku znamení zas bude rozmeteno, než lidé budou divit se, co jejich duši schází, až více čísti nebudou ve hvězdách psané jméno, až více cítit nebudou pud vzlétnout nad shon světa, až všechno jemné, líbezné v prach bude pokořeno, až bude potom děsit nás na nebi místo prázdné, kde kdysi zářně svítilo, ó lásko, tvoje jméno! 46
Básně v knize Ostrovy a oázy:
  1. I Půvabům dálek, přírody, motýlů, květin hově
  2. II Však přec jen krásné jest, že ostrov taký existuje,
  3. III Však smí být ostrov takový, když bouře světem zmítá
  4. IV Ať smí však nebo nesmí být, milujme ostrov v moři,
  5. I Je zajatců stesk lehčím hned, míň bol v jich srdci bouří,
  6. II Kouř z Ithaky jest jiný kouř než všechny druhé dýmy,
  7. III Jsou různé dýmy na světě, moc, bohatství a sláva,
  8. IV Když loď, již všechna děravá, utonout hrozí v bouři,
  9. Na citát z Plauta
  10. I Květ převzácný je přátelství, však přec i v poušti roste,
  11. II Dva unavení poutníci od různých světa polů
  12. III Buď Hospodinu vroucí dík za povznesení chvíli,
  13. Úsměv
  14. I Čas, otec dění neklidný, každému jiný darem nese los,
  15. II Až přijde chvíle ta, kdy se mi bude loučit s tělem,
  16. III Až duše v bludných samotách se rozpomene jednou
  17. I Zde v prachu leží na zemi bůh, bohyně i bůže
  18. II Až půjdeš kolem zahrady, kde přes plot růže kynou,
  19. III Cit nelze slovem vyjádřit ni žádné písně větou,
  20. Polní květy
  21. Útěcha
  22. Slavík a duše
  23. I Já myslel, že jsi palác nádherný, ty však jsi domek z karet jen,
  24. II Jen přišel slavný architekt, na domek z karet sotva pohléd jen
  25. I Ty, jehož svaté, mystické, jen věštcům známé jméno,
  26. II Když té, již miluješ, vyslovit nesmíš jméno,
  27. I Jak noční hudba tlumená znějící odkuds’ zdáli
  28. II Uprostřed pouště oasou, ostrovem v moři bývá gazel,