III Cit nelze slovem vyjádřit ni žádné písně větou,

Bohuslav Knoesl

III
Cit nelze slovem vyjádřit ni žádné písně větou, Cit nelze slovem vyjádřit ni žádné písně větou,
 když ráj je všechněm otevřen, když všude růže kvetou. U stupňů trůnu prosila Zlem potupena Láska za ty, již chtěli zničit ji, prohlásit za prokletou, již pro ni chtěli exil, smrt, lež za náhrobní nápis – a Bůh všem všechno odpustil, dnes všude růže kvetou. Dřív květly pouze v zahradě kol zasvěcenců chrámu, kam směl jsi vstoupit jednou jen za dobu mnoholetou, když neštěstí a pohromy dřív vyzkoušely srdce, dnes ale den je milosti, dnes všude růže kvetou, dnes duší světlý Sabath jest, vesmírná amnestie, dnes prchly z duší výčitky, jež jindy srdce hnětouhnětou, a černí strážci pokladů, jež ze zla hromadí se, dnes nevědí, kam ukrýt se, neb všude růže kvetou. Proč jít dnes krásti do zahrad, proč tajně růže trhat, když si je všichni poutníci dnes do kadeří vpletou, proč ve strachu a v plachosti se jejich dechem kochat, když slavnost zapoměnízapomnění je a všude růže kvetou, když kvetou lásky symboly a její vůni šíří, jíž nelze slovy popsati, ni žádné písně větou, ni ruky gestem duchovním, ni přiklopením víček, jíž lze se jenom opojit, když všude růže kvetou.
Básně v knize Ostrovy a oázy:
  1. I Půvabům dálek, přírody, motýlů, květin hově
  2. II Však přec jen krásné jest, že ostrov taký existuje,
  3. III Však smí být ostrov takový, když bouře světem zmítá
  4. IV Ať smí však nebo nesmí být, milujme ostrov v moři,
  5. I Je zajatců stesk lehčím hned, míň bol v jich srdci bouří,
  6. II Kouř z Ithaky jest jiný kouř než všechny druhé dýmy,
  7. III Jsou různé dýmy na světě, moc, bohatství a sláva,
  8. IV Když loď, již všechna děravá, utonout hrozí v bouři,
  9. Na citát z Plauta
  10. I Květ převzácný je přátelství, však přec i v poušti roste,
  11. II Dva unavení poutníci od různých světa polů
  12. III Buď Hospodinu vroucí dík za povznesení chvíli,
  13. Úsměv
  14. I Čas, otec dění neklidný, každému jiný darem nese los,
  15. II Až přijde chvíle ta, kdy se mi bude loučit s tělem,
  16. III Až duše v bludných samotách se rozpomene jednou
  17. I Zde v prachu leží na zemi bůh, bohyně i bůže
  18. II Až půjdeš kolem zahrady, kde přes plot růže kynou,
  19. III Cit nelze slovem vyjádřit ni žádné písně větou,
  20. Polní květy
  21. Útěcha
  22. Slavík a duše
  23. I Já myslel, že jsi palác nádherný, ty však jsi domek z karet jen,
  24. II Jen přišel slavný architekt, na domek z karet sotva pohléd jen
  25. I Ty, jehož svaté, mystické, jen věštcům známé jméno,
  26. II Když té, již miluješ, vyslovit nesmíš jméno,
  27. I Jak noční hudba tlumená znějící odkuds’ zdáli
  28. II Uprostřed pouště oasou, ostrovem v moři bývá gazel,