I
Čas, otec dění neklidný, každému jiný darem nese los,
Čas, otec dění neklidný, každému jiný darem nese los,
jednomu život květy přináší, druhému číš svou thanatos;
chceš ruku stisknout příteli, důvěrně zašeptat mu v ucho cos,
však rtů tvých slovo loudavé již nedoletí mrtvých na Athos,
na pustý ostrov skal a cypřiší, kde slavík nezpívá ni kos,
kde v přísném mrtvých klášteře jen vládne chmurný opat thanatos,
nad mnichy neoblomně bdí,bybdí, by nikdo nerušil jich řád ni los,
by nikdo u bran nestanul a nezabušil mrtvých na Athos;
on ani zpráv by nepodal, že ke klášteru přišel zalkat kdos,
neb roční doby mění se, však nikdy nemění se thanatos.
Ó srdce mé, tluč zrychleně, by obměkčil se vládce stínů, pros!
by jen co němé poselství tvé slovo nechal vzlétnout na Athos,
by mrtvý přece zvěděl jen, jak vřele miloval jej kdysi kdos,
s přátelským slovem blížil se, když náhle všechno přetrh thanatos.
31