I.

Viktor Dyk

O Rolandovu rohu’s čet’, na který troubil umíraje. To slyšel Karel Velký bled až v daleku se zachvívaje. Já chvěji se, ač nezní roh, ne menší truchlost však v mém hlase. Už usmát jsem se málem moh’: Trumpeta v Čechách ozývá se. Z kateder, ulic, sněmoven, kde věčné světlo hlupců bliká, z básniček příliš něžných žen, z traktátů pana Masaryka, z všeho, co stvořil tento lid, – jak možno žíti ve své raçe? ponurý zvuk můj ruší klid. Trumpeta v Čechách ozývá se. Jsme musikální národ přec. Je často slyšet tuto větu. A přece jenom – divná věc! – se zmůžem’ pouze na trumpetu. Troubíme na ni tisíc let, let tisíc budem’ troubit zase. Zle, hledět v před, zle, hledět zpět: Trumpeta v Čechách ozývá se.

Patří do shluku

politika, poslanec, parlament, ministr, politik, politický, vídeň, schůze, mandát, republika

205. báseň z celkových 1252

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Řehoř Řiřavec)
  2. SLOVA NOČNÍ. (Viktor Dyk)
  3. I. AUGIÁŠŮV CHLÉV. (Antonín Sova)
  4. PAN POSLANEC (Viktor Dyk)
  5. Písně z Montblancu. (Viktor Dyk)
  6. None (František Serafínský Procházka)
  7. XC. OTÁZKY (Josef Svatopluk Machar)
  8. MY JSME NAŠI VALAŠI. (Karel Dostál-Lutinov)
  9. TŘI (Viktor Dyk)
  10. TISÍC A JEDNA NOC V KRIMINÁLE (Viktor Dyk)