Na den slavnosti svatého Jana Nepomuckého.*)

Na den slavnosti svatého Jana Nepomuckého.*)
Skrze Svaté Boha ctíti, Učí Matka Cýrkev nás;**) Za přímluvce Svaté míti Věří Křesťan v každý čas.***) Toutož vírou naplněné Srdce naše roznícené Počni k nebi hlasu nést, Rozmnožujíc Boží čest! Píseň slavnou o Janovi Nepomuckém Čechu pěj! O svém svatém Patronovi Slavně chválu zazpívej! Jeho svattost, velké ctnosti, Ješto pošly z nábožnosti, Hlásej věrně po světě, Ať tím ctnost víc rozkvete! ——— *) Melodye harmonické jsou k dostání u skladatele v Rožmitále. **) S. Cýrkevní Trydentský zbor in sessione XXV.XXV., což se dělo dne 3. Prosynce léta Páně 1563. **)***) 2. k. Machab. XV,XV., 14. [3] Bázeň Boží, tentoť pramen, Základ pravé moudrosti,*) Bylať ta ten zlatý kámen, Jejž Jan našel v mladosti. V službách Božích zalíbení, V chrámích Božích utěšení Hned jakž dítě míval Jan; Tak byl Bohu odevzdán. Čímž pak více rostl, tím hojněj Bázeň Boží kvetla v něm; Zavrhna svět kráčel volněj V cestách Páně nocý dnem. Jeť on obraz nevinnosti, Čistoty a stydlivosti; Rodičům svým poslušnost Krášlila v něm všecku ctnost. Všem pak žákům, jako svíce V pilnosti Jan předcházý, O tom svědčí Žatec více,**) Jakž se v spisech nacházý. Uměním vtip naplňoval, Srdce ctnostmi ozdoboval; Tak byl Žáček Žatecký, Jako andílek nebeský. ——— *) Přísl. I. 7. **) Kdežto se v připravujícým umění cvičil. 4 Na vysokých školách v Praze*) Zrcadlem byl mravnosti; Váže okamžení draze Šetřil jenom pilnosti: V Božských věcech rozjímání Bylo jeho zaměstknání; Zákon Boží miloval, V něm žil, v něm jen hodoval. Uměním tak ozdobený Chvátal k cýli svému Jan; Všemi ctnostmi ušlechtěný Chvátal, kamž jej volal Pán, Jakož někdy Samuele –**) Slyšel Jan hlas Spasytele, Jenž jej volal k službě své, Čechu! pro spasení tvé! V vznešeném pak důstojenství, Jakož vždycky kněžské jest, Snažil Jan se člověčenství Slovem, skutkem k Bohu vést. Myslí neohrozytedlnou, Výmluvností pohnutedlnou Káral, trestal nepravost: Štípil, množil v srdcých ctnost. ——— *) Universitas založena od Karla IV. l. P. 1348, jenž sloul Velký a Otec národu svého. **) 1. k. Král. III. 4. 5 Svatá pověst v Pražském městě O Janu se roznáší; Jeho svattost v Božské cestě Tejn*) mu za díl přináší. Zdeť pak svatou horlivostí, Oučindlivou výmluvností Lidi k Bohu obrácý, Ďáblův spolky převrácý. Slavné místo v Kanovníctví Dáno bylo Janovi; Dáno bylo Almužníctví Nábožnému Mužovi. Johana jej vyvolila, Zpovědníkem učinila; Bylť Jan věrný raditel, Duše její těšitel. ——— *) Hlavní a velmi starobylý chrám na starém městě, jehožto ke cti na nebe vzetí Panny Marye Kníže Bořivoj léta Páně 894. založil, pak 1400. Němečtí kupcové jej vystavěli tak, jakž se až dodnes spatřuje. 6 Na kazatedlnicy hlásal Zákon Boží Pražanům, V lásce, v svornosti je vázal, Jakož sluší Křesťanům. Chudým bylť Jan Otcem věrným, Smilovatelem vždy štědrým; Bylť Jan bídným podporou, Potlačeným oborou. Král pak Václav, jménem líný, Káže Janu přijíti, Královny své všecky činy Velí Janu zjeviti. Zpověd její vyzvěděti, Chce se všeho dověděti, Co se žena zpovídá, Na Janovi vyzvídá. Jan pak horlivostí svatou K nebi oči vztahuje; Duší Bázní Boží jatou Králi směle ztvrzuje: „Sluší Boha víc než lidí „PoslouchatPoslouchat, ať každý vidí!*) „NežbychNežbych zpověd zjevil, věz, „UtrapUtrap, usmrť mne jak chceš.“ ——— *) Skutk. Apošt. V. 29. 7 „V Litoměřicých máš hned míti „BiskupstvíBiskupství!“*) Dí Janu Král: „Na Vyšehradě pak býti „ProboštemProboštem.“**) Tak sliboval Václav Janu důstojenství; Aby přišel do tajemství; „Bůh můj“ – Dí Jan – „jest mně víc! „SvětSvět dej! předce nezvíš nic.“ Václav roznícen jsa zlostí Velí Jana zavříti; Nechal Jej svou ukrutností Trápit, mučit, páliti, Jan měl obraz Krysta v srdcy, Snášiv mile krutou svícy, Kteráž páždě pálila, Tělo hrozně mučila. ——— *) Kollegiální kostel ke cti Sv. Štěpána byl zde založen od Spitihněva l. P. 1057. **) Vyšehradská Kapitola byla založena od Krále Vratislava l. P. 1089. 8 Nemoha ctnost Václav zmocy, Ani škřipce mučením, Káže Jana zrádně v nocy Srdcem s zlostí zprzněným Ze žaláře vytáhnouti, Do Moldavy uvrhnouti.*) Jan se Bohu oddavá – – Již Jej zjímá Moldava.**) Jakož Jeho narození Božské světlo zjevilo: Tak y Jeho utopení Pět hvězd krásně slavilo. Voda vážně ustupuje, Janu lůžko připravuje. Tak Bůh Jana oslavil, Že se ctnosti nezbavil. Celá Praha k břehu běží, Lomíc ruce bolestí; Vyzdvihují vážní kněží Svaté tělo s žalostí; Chudí želí Otce svého; Mocní Raditele ctného; Utiskaní Ochrance, Usoužení Obrance. ——— *) Což se dálo l. P. 1383. **) Protož znamenitá řeka, která se počíná v Prachýnském kraji u Kuššvardy. 9 Zázraky Bůh dokazuje, Že Jan velký Svatý jest; Na světě Jej oslavuje, Všudy množí Jeho čest. Věrný ctitel Janův staví Sochy*), nímiž Jana slaví, V horách, v dolích, v pustinách, V cestách, v městech, v dědinách. Zde máš život věrný Čechu Jana Nepomuckého! Ať ti slouží za utěchu Srdce skormouceného! V soužení a v utiskání, Křivě na cti v utrhání Ubírej se k Janovi Chudých, bídných Otcovi. ——— *) Štatua neb litý, neb tesaný, neb řezaný obraz. Svobodný Pán Matěj z Vunšovic nechal ke cti Sv. Jana Nepomuckého štatui na Pražský most postavit l. P. 1683, kteráž má na tom místě státi, kdež byl Sv. Jan do řeky shozen. Hyeronýmus Herold tento obraz z tvrdého metálu v Nymberce ulil, kterýž 20 centů tíží. 10 Chcešli Jana věrně ctíti: Následuj vždy Jeho ctnost! Z toho budeš rozkoš žíti, Najdeš pravou blaženost. Svatých v ctnostech následovat, Dlé jích skutků pokračovat: Totoť jest jen Svaté ctít, Skrz Ně Boha velebit. Věrní Čeští krajanové Slavme vděčně dnešní den! Všickni Čeští jazykové Pějte: – Bůh buď veleben! Vzdávejme čest PatronoviPatronovi, V nebi svému Zástupcovi, Velikému Svatému Janu Nepomuckému! 11