Nro. IX.
Na Manžele.
Svazek, který věrnost, láska,
Srdce, mysle jednota
Mezy námi upevnila,
Ruší hrobní samota,
Do níž mne smrt zavírá,
Mých mněmě z rukou vydírá.
Tvrdý osud! – však co platné
Všecko trpké kvílení? –
Vůle Nejvyššího byla,
By se stalo dělení.
Tělo prchlo – dobře vím,
Jako větrem hnaný dým.
Ale můj duch, s něhož vůle
Boží kovy shodila,
Živ jest! Živ jest! – v něm y věrnost,
Tu smrt nezapudila.
Těš se, Choti! – v duchu mém
Tobě stále upřímném.
Když tě budou tvrdí lidé,
Nectní dráči ssužovat –
Že tě a tvých utlačili,
Když se budou radovat:
Duch můj tebe zastane –
Hoře škůdcům nastane.
23
Manželko! Ctná přítelkyně,
Plná lásky – věrnosti!
Věz, že neuhasne k tobě
Vděčný cyt y v věčnosti;
S tím jsem přestal zde živ být:
V témž y na věčnost chcy jít.
Tak jen tobě splatit mohu
Lásku, věrnou náchylnost –
Snážnou peči – vlídnou pomoc –
Manželskou tvou velkou ctnost.
Odměň hojně tobě Bůh!
Toho žádá vděčný duch.
*) Slova, jichž můj stuhlý jazyk
Na srdce ti vložit chtěl,
Opětuji: – Hleď mých dítek! –
Abych v hrobu pokoj měl;
K nábožnosti vždy je veď,
Na jich mravy bystře hleď! –
Když se někdy všickni spolu
V lepším světě sejdeme –
V věčném přátelství tu všickni
Živi věčně budeme:
Tuť se teprv dovíme,
Za věrnost jak šťastní jsme.
———
*) Nejsouli dítky, následujícý štroffa se vyvustívypustí.
24