Pohřební písně (1805)

Jakub Jan Ryba

Diplomatická verze Ediční verze
Pohřební Písně od J. J. Ryby. 1805.
V Praze, vytištěné u Bohumila Háse, kr. stavovského impressora.
[1] Synu, nad mrtvým vyveď slzy, a jako těžké věcy trpě začni kvíliti, a dle rozsouzení přikrej tělo jeho, a nepohrdej Pohřbem jeho! Eklez. 38 k. 16 v,v.
[2] Mnozý mně laskavě naklonění Čeští krajané neustále mne nabádajíce vymohli na mně, že mne přivedli k tomu, že se osměluji přítomné pohřební písně na světlo vydati. Zdaliby obecné známosti zasluhovaly, bylaby drzý opovážlivost, kdybych toho stvrzoval. Však předce se důvěřuji, že ními venkovským panům učitelům, na nichžto obyčejně y kantorský uřad leží, aspoň v tom poslouženo bude, že nebudou nuceni zde a onde k namítajícým se pohřbům náležitých písní shledávati; neb zde naleznou pro každý věk a stav příhodnou píseň.
[3] Též y tito truchlozpěvové mají před mnohými jinými ten předek, že jsou dle pravidel náležité České prosodye škandováni. Co se týká vnitřní ceny, o té mlče zanechávám toho soudu rozšaffných mistrů; nejméně ale mohu bez vší marné honosnosti poznamenati: Že ními na mnohých místech nábožný lid, jenž jich melodovati slyšel a slýchá, nemálo pohnut bývá. Melodye k dostání jsou u skládatele, a to jistě v mírném poplatku.
Psáno v Rožmitále dne 9. dubna Léta Páně 1805.
Skládatel.
[4]
N. I.
Na Nevinňátko.
Plyň, ó duše, do věčnosti Mezy kůry anjelské! V lůnu věčné blaženosti Utěchy ží nebeské! Blaze tobě, nevinňátko, Že tvůj outlý zvadnul květ; Blaze tobě, nemluvňátko, Že tě objal lepší svět. [5] Náš svět*) rodí pouhou marnost, Plodí mnohotvářnou lest; Jeho třpytícý se švarnost V skutku jenom zhouba jest. Věrnou sprostnost zavrhuje Pejcha přenedůtklivá, K mstě své ruky natahuje, Když se pravda ozývá. Lakomství se chápá statku, Samo chce jen všecko mít, Loupí bratry, otce, matku, Hubí lidomlský cýt. ——— *) Rozumí se lidé neskroceným vašněm oddaní. 6 Závist, tato litá saněsaně, V hradech, budkách panuje, Jako dravé, kruté káně V krvi jenom hoduje. Podvod, klam a ošemetnost Tejrá, tiskne poctivost, Žáhne v obcých nedůvěrnost, Hasý pro ctnost dychtivost. Člověk člověku jest bědou, Moří jeden druhého; Zlosti tenat dosti pletou K zahubení Dobrého. Ejhle, rozkoš toho světa! Ejhle jeho blaženost! Taž se o tom ctného kmeta, Řekne: – Vše jest ničemnost. 7 Plyň, ó duše, do věčnosti! Lepší tam jest pro tě svět; Vyleť z hrubé poddanosti Tam, kde nepomine květ. Plyň, ó duše, do věčnosti, Kdež jen láska králuje, Kdež se všecko v společnosti Svatě, věčně miluje. Dejž, ó Bože! dosti sýly, V pravé víře setrvat, Abychom tak hodni byli V věčné slávě oplívat! 8
N. II.
Na Dítě dospělejší.
Pospěšte sem bratříčkové, Pojďte kemně sestřičky! Zazpívejte zpěváčkové Libě u mé rakvičky! Poslední můj přibyteček Vonným kvítím skrášlete – Z sedmikrásy růženeček Za podíl mně upleťte! Rubášek můj opremujte Přelibými kvítečky! Tak mou svadbu ozdobujte Roztomilé družečky! 9 K hrůbku, dítky! vyprovoďte Upřímně mé tělíčko; Kytičky a věnce strojte, Jak vám dalo jaříčko! Vložte na můj hrobní stánek Z rozmarýnky věneček! Růžička a tulipánek Ať můj šlechtí hrobeček! Nebeský můj Ženich jistě Hojně vám to odplatí: Dáť vám rozkoš v věčném místě: Zdeť vás ctností zbohatí. Vám pak, milí rodičové! Za vše dobré děkuji; Šťastní ať jsou váši dnové! To vám věrně vinšuji. Budu prosyt nebeského Otce za vás v věčnosti, Aby požehnání svého Na vás seslal v hojnosti. 10
Nro. III.
Jiná na Dítě.
Krásný ráj již se otvírá, Anjelský kůr se ubírá, Dušičko! by tě uved tam, Kdežto tě čeká Krystus sám. Překrásní anjelíčkové, Nebeští vyslanečkové Velmi se s tebe radují, K příchozu štěstí vinšují. Vedou tě slavně do nebe, Čekáť tam radost na tebe, Kterou ti Krystus připravil, Aby tě věčně oslavil. Zpomeň y na nás, andílku! Vypros nám téhož podílku, Když jsme zde zákon plnili, Bychom též nebe zdědili. 11
Nro. IV.
Jiná na Dítě.
Kvítečku – ó jakž ty kveteš – NevíšNevíš, k čemu porozkveteš – Snad, snad k svému zhynutí! – Rosteš, kveteš bez starosti, Bez vší bázně, bez ouzkosti, Nevíš svého zvadnutí. Zahradník tě opatruje, Věrnou pečí ochraňuje, Pilně tobě dohlédá: Ale přijda vichr velký Rozkotá tvůj stánek mělký, Strážník o tom nevěda. Tyto zakvětacý kvítkykvítky, Toť jsou naše milé dítky, Kterých věrně hlídáme: Však smrt náhle všecku radost Obracý nám v velkou žalost – Tuť pak k nebi vzdycháme. 12 Každý věrný Křesťan míní: Že Bůh všecko dobře činí; Protož kvílit přestává; Všecko Bohu obětuje, V Něj se jenom důvěřuje, Všecko Jemu poddává.
Nro. V.
Na žáčka.
Solo. Tu se s tebou, Spolužáčku! Tvoji věrní loučíme: Naposledy svou ti lásku Truchlozpěvy jevíme. Chorus. Plesej nyní v blaženosti, V rajské slávě oplívej! Nejlibější příjemnosti S Anjelíčky požívej! Solo. Mílo bylo s tebou býti: Vlídným, věrným byl jsy nám; 13 Věděls lásku v srdce vrýti: Nebyl v tobě žádný klam. Chorus, jak na hoře.
Solo. Stálá pilnost – čisté mravy Krásně tebe šlechtily; Povahy tvé – srdce – hlavy Všem tě milým činily. Chorus j. n.
Solo. Výborná tvá vždycky byla Učitelům povolnost; Protož jejich láska vsýla Do srdéčka tvého ctnost. Chorus j. n.
Solo. O, jakž chtivě poslouchával Pravé víry učení! Jaks se celý odevzdával Všemu ctnému umění! Chorus j. n.
Solo. Tak jsy žáčkům příklad krásný Nechal svého chování – Dejž nám – Bože! – rozum jasný Pravé ctnosti k poznání! Chorus j. n.
14 Solo. Nyní, milí školáčkové, Vyprovoďme bratříčka! – Vaše,Vaše ať zní, zpěváčkové Libě hrobní písnička. Chorus j. n.
Nro. VI.
Na školačku.
Překrásná děvinka není již víc! Pro ní sy matinka naříkajíc, Žalostně kvílí a hořekuje, Slzami dcerunku pokropuje. „Dítě! – má radost – mé potěšení! „JakéJaké mně bez tebe utěšení?“ – Tak sobě matinka skormoucená Stěžuje pro choti utrápená. S přeprudkou žalostí otec má boj, Vida zde sslzený všechněch svých krojkroj, Krotě svůj zármutek těšit chce své; Však jeho výmluvnost k pláči víc zve. 15 Rozmilí žáčkové blíží se již, Před sebou nesou štít, přesvatý Kříž, Chtíce se s školačkou rozžehnati, Libě ji do hrůbku pochovati. Outlinké školačky s věnečky jdou, Nebeské nevěstě věno nesou; Krášlí jí hlavičku růžičkami, Dlážejí cestičku květinkami. Již, již v svém kůru jdou zpěváčkové; S nimiž se spojují školáčkové; Libezně písničku děvince zní Rozlučujíce se laskavě s ní: „Ze země tílko zas do země dej! „LiběLibě v svém hrobečku odpočívej! „SpiSpi, až pak přiletí Andílkové, „AbyAby zas vzkřísyli tělíčko tvé.“tvé. „OtčeOtče a Matinko neplačte víc! – „TělíčkoTělíčko děvinky mrtvé jest syc: „AleAle duch dcerušky v nebi živ jest, „S anjelyS anjely Bohu tam žalmuje čest.“ 16
Nro. VII.
Na mladíka – mládence.
Z strašlivého Kostohradu*) Všeplenícý Rekyně**) S rytířstvem svým hrůzotvářným Táhne tvorů Dusyně – K zahubení mládence Zbrojní šípy Odděnce.***) Černý jak noc nejtmavější Praporec spřed plápolá, Za nímž hrozné vojsko snědé Zhouby píseň hlácholá. Ubohý – ach! – mládenče – Smrt již vede odděnce. Všickni tvorové se děsý: Krutý týgr – sylný lev Pod zem leze jako krtek – Stydne strachem vřelá krev, Vida hrozné odděnce, Potřít – zhubit mládence. ——— *) Tento složenec (compositum) žádá u Českých Filologů laskavého prohlédnutí. **) Smrt. ***) Nemoce – neduhy – mor &c. 17 Též y před tím černým hejnem Rozsápaní větrové Do propasti zapadají – Mlčejí y hromové. – Tak smrt všecko v mocy má, Všemu sýly odjímá! – Lelkův, sejčkův hrozný bukot Vyprovázý Smrti pluk; Strašné drápův harcování Množí k ustrnutí hluk – Smrt již strojí vojsko v šik: Vítězný tuť slyšet křik. Mládenče – ty v vyražení, Jsa bezpečen, trávíš den – Zpoleháš se na svou mladost – Rozkošmi jsy opojen: – Ale shlédni! – „Běda mně!mně!“ Vzdychá onť –: „Smrt již jest vně!“ Všecku sýlu v sobě sbírá, Chtě tu smrti zdorovat; Však jak marná jeho půtka! – Vítěz, Smrt, ví bojovat. – Byť byls obr – Samson sám, Zmůže předc tě Smrti šrám. 18 Tu se Mladík leká – děsý – Kvílí – hořce běduje, Že již musý v stkvoucým věku Odtud – sobě stěžuje. Zpurná smrt již táhne meč – Mladík tratí zrak – sluch – řeč – Hrůzou celý ohroměný Leží polomrtev zde: Duch pak jeho v těžké bídě Volá: – „Kde mně pomoc, kde? „NeochráníliNeochráníli mne Bůh: „TakTak jest schvácen y můj duch!“ Tu pak vidí nad sníh bílou Pannu s nebes sstupovat; Komonstvo jí nejslíčnější Počíná zde hymnovat: „Slává Nesmrtedlnosti „KrálujícýKrálujícý v věčnosti!“ – „Zhubkyně těl zrušitedlných „OdstupOdstup!“ – hlásá nebes Zbor – „Tělo za koříst sy uchop! – „OdstupOdstup do svých morních hor! „PoddánPoddán jen ti z prachu kloc: „NadNad duchem ti žádná moc!“ 19 „Nestrachuj se“ – libě mluví Nebes Panna k bídnému – „Že jsy pevně v Krysta věřil, „TakTak pojď k sydlu věčnému! „ČastosČastos kles syc: – však tvůj žel „SmilováníSmilování obdržel.“obdržel. „DušeDuše, pojdiž do radosti, „KteráKterá čeká na tebe! „Za mzduZa mzdu ctnosti – nábožnosti – „ZanechZanech svět! – pojď do nebe! „BlazeBlaze tobě pro tvou ctnost! – „NíNí tuť letíš v blaženost.“ Nezpouštěj se nábožnosti! Nedej se svést, Mládenče! Nevíš – nevíš, kdy zas vyšle Na tě Smrt své Odděnce. Víra, Ctnost buď vždy tvá zbraň, S Bohem lehej – s Bohem vstaň!
Nr. VIII.
Na Děvče – Pannu.
Kde tvá krása? – kde tvá čilost? – Kam se blesk tvých očí děl? – Kde tvé libé usmívání, 20 V kterém mnohý rozkoš měl? – Kde jest tváří růžení – Kde tvých rukou mlíčení? – Hle – jak tebe kvapná změna, Milá Dívko, přepadla! Krása zhasla – čilost stuhla – Růže v lícých uvadla! – Slíčnost, jíž se koří svět, Zhubla jako mrazem květ. Jako stkvostný palác zpupně K oblakům se čelícý Ohnivý kej v zříceniny Zvrácý s nebes letícý: Tak šíp smrti krásy hrad*) Zvrácý v puch – tuť morní – smrad. Dobře tobě – Dívko milá! Žes se ctnosti oddala – Tať jen krása! – Blaze tobě, Žes to záhy poznala. Všecko zhyne –: jenom ctnost Květouc trvá na věčnost. Ať y oči hrubou mázdrou Potažené zapadly – Ať růžičky nad sníh v bílé Tváři zašly – uvadly! ——— *) Tělo lidské. 21 To vše marné: – Jenom ctnost Bude kvesti na věčnost. Zlato? – marnost! Krása? – marnost, Všecko marnost, co jen jest. O, Ctnost svatá! Ty jen mocná, Že nás můžeš k nebi nest. Všecko zanecháme zde, Ctnost jen s námi v nebe jde. Ač pak krása, jako jiné Věcy z nebe pocházý; Však předc k zhoubě toho vedou, Jenž jich za cýl uváží. Jenom všecko šlechtí ctnost, Bez ní člověk ohyzdnost! Dcerušky! zde svou – svou milou Tovaryšku vidíte – Truchlivostí pro ní věrné Slze s očí cedíte! Střete slze! Nebo Ctnost Vede ji tuť v blaženost. Šlechť vás, roztomilé Panny, Bázeň Boží – Tichost, Stud! Nevinnost vám za nejdražší – Za nejstkvostnější kroj buď! Vězte: – Že jen svatá Ctnost Dovede vás na věčnostvěčnost! 22
Nro. IX.
Na Manžele.
Svazek, který věrnost, láska, Srdce, mysle jednota Mezy námi upevnila, Ruší hrobní samota, Do níž mne smrt zavírá, Mých mněmě z rukou vydírá. Tvrdý osud! – však co platné Všecko trpké kvílení? – Vůle Nejvyššího byla, By se stalo dělení. Tělo prchlo – dobře vím, Jako větrem hnaný dým. Ale můj duch, s něhož vůle Boží kovy shodila, Živ jest! Živ jest! – v něm y věrnost, Tu smrt nezapudila. Těš se, Choti! – v duchu mém Tobě stále upřímném. Když tě budou tvrdí lidé, Nectní dráči ssužovat – Že tě a tvých utlačili, Když se budou radovat: Duch můj tebe zastane – Hoře škůdcům nastane. 23 Manželko! Ctná přítelkyně, Plná lásky – věrnosti! Věz, že neuhasne k tobě Vděčný cyt y v věčnosti; S tím jsem přestal zde živ být: V témž y na věčnost chcy jít. Tak jen tobě splatit mohu Lásku, věrnou náchylnost – Snážnou peči – vlídnou pomoc – Manželskou tvou velkou ctnost. Odměň hojně tobě Bůh! Toho žádá vděčný duch. *) Slova, jichž můj stuhlý jazyk Na srdce ti vložit chtěl, Opětuji: – Hleď mých dítek! – Abych v hrobu pokoj měl; K nábožnosti vždy je veď, Na jich mravy bystře hleď! – Když se někdy všickni spolu V lepším světě sejdeme – V věčném přátelství tu všickni Živi věčně budeme: Tuť se teprv dovíme, Za věrnost jak šťastní jsme. ——— *) Nejsouli dítky, následujícý štroffa se vyvustívypustí. 24
N. X.
Jiná na Manžele. Melodye jako N. 3.
Stalo se – již jsem splnil cýl, Od Boha,Boha jenž mně určen byl; Nechávám tělo k pohřbu zde, Do nebe chvátám k věčné mzdě. Kojím se svatou nadějí Tak, jak se Věrní kojejí, Že mne y jistě Pán Bůh můj,můj Uvede v věčný stánek svůj. Na věčnost tedy putuji, Manželko, tobě děkuji Srdečně za tvou upřímnost, Laskavou kemně náklonnost. Dítky mé snážně opatruj, Za matku věrnou vždy jim stůj! – Dítky – ó ctěte matku svou! Plňte vždy volně radu mou! – A tak se loučím s všemi zde, Chvátaje k Bohu – k věčné mzdě; Srdečně všem tu děkuji, Skonání šťastné vinšuji. 25
N. XI.
Na Manželku. Melodye jako N. 8.
Libě plynuli mně dnové, Rájem byl mně s tebou svět – Choti má! v tvé společnosti Každý den mněmě k štěstí ved; K štěstí, o němž jen ten ví, An se věrnou Ženou stkví. Jaká věrnost – jaká láska Plápolala v srdcy tvém! Neřádný duch lstného světa Zahanben pad v klamu svém: Tys jen chtěla přítele Míti svého manžele. Pilnost, čistota a tichost Celý dům tvůj slíčila; Pravá křesťanská pak mravnost Domácým ctně svítila. Největší vyražení Bylo dítek vedení. Laskavou tvou výmluvností Srdce y duch okříval, Jehož ouklad nepřátelský Truchlivostí odíval; 26 Lilas opět v srdce med, V němž se sázel pomsty jed. O mé dítky! – rychleejhle Matka – Přítelkyně vaše – má! Již jde od nás – smutný osud! Tenť nám všecko odjímá. Ta nám byla jedinou Přítelkyní upřímnou. Však ne dlouho! zas se sejdem, A to v lepší radosti; Tam se spolu bez vší změny Těšit budem v celosti; Tam se teprv přátelství Věčně kochajícý stkví. Pokoj tobě, Přítelkyně – Pokoj svatý tobě buď! Odpočívej tam, kde srdce Nezžírá ni lest, ni blud! S Bohem věčnou radost měj, Mzdy svých ctností požívej! Až pak čas – což chtivě čekám – Někdy mně zde uplyne, Duše blažená! tuť příjdiž S Krystem k smrti hodině! Tak mé bude skonání Nevyslovné plesání. 27
N. XII.
Jiná na Manželku. Melodye jako N. 1.
Zde se s tebou rozžehnávám, Upřímný můj manželi! S tebou býti dokonávám, Nejmilejší příteli! Za tvou pomoc – trpělivost – Za vší věrnost děkuji; V nebi za tvou přičinlivost Vděčnou býti slibuji. Budu žádat Boha svého, Aby tobě udělil Požehnání nebeského – Milostí tě podělil. Dítky své ti odevzdávám, O ně věrnou péči měj! Za ochránce jim tě dávám, Jejich dobré obstarej! Měj se dobře – měj se dobře, Nejmilejší příteli! Ještě jednou dík buď tobě, Nejvěrnější manželi! 28
N. XIII.
Na Otce.
Bůh, jenž mne vám, milé dítky, Za věrného Otce dal, Velí, bych své tělo zemi, Ducha pak Mu odevzdal. Vemte při tom loučení Toto ponaučení! Boha v srdcy, v mysli mějte, Bůh buď jedinký váš cýl: Plňte všecko nejochotněj, V čem vás Krystus vyučil! V slovech, v skutcých, v myšlení Panuj Jeho učení!!! Zákon nejvyššího Boha Naplní vás Moudrostí, Kteráž srdcesrdce, též y ducha Sdaří stálou radostí. Tať jen dá vám důstojnost, S té vám skvěte spokojnost. Střídmí buďte! – tím jen zdraví, Dlouhověcý budete: Pilností a věrnou pracý Všudy chleba najdete. 29 Dobrou pověst hleďte mít: – Příliš po cti nedychtit! Mocnářovi, též své Vlasti Pevnou věrnost chovejte! Všecko, co vám Vrchnost velí, Snážně, rádi konejte! K zvelebení obce své Pomáhejte poctivě! V vašem s lidmi obcování Panuj láska – poctivost; Vzdal se od vás hněv a závist, Po zlém zysku dychtivost! Spravedlivě smejšlete, Tím jen lásky najdete! Ctěte starce vší cti hodné, Volně slyšte učení, Jenž vám věrně předkládají, Jak jim dalo skušení; Kdo sy starých nevšímá, Jen sy štěstí odjímá. Milé dítky! Tím zde končím Všecko napomínání. Dobře vám buď! – ó můj Bože! Dítkám mým dej žehnání, By se ctnosti oddaly, V lásce k tobě skonaly! 30
N. XIV.
Jiná na Otce. Zpívá se jako N. 2.
Ubozý, ach! syrotkové – Žalost vaší vidíme – Jaká bolest vaše srdce Zjímá, dobře cýtíme. Nejmilejšího vám Otce Smrt zde z rukou vydírá, Jeho pošlé smrtí tělo Již se k hrobu ubírá. Celé vaše potěšení Z domu vám teď odnáší – Smutně zvony s věže znějí – Srdce smutkem proráží. Však se těšte, syrotkové! V Bohu živ jest Otec váš – Jeho duch vás neopustí, S vámi bude v každý čas. Když pak podlé vůle Boží Stále živi budete: Tak se jistě v věčné slávě S Otcem svým zas sejdete. 31
N. XV.
Na Matku. Melodye jako N. 1.
Dobrá Matko! – Pokoj budiž Tobě v tichém hrobě tvém! Sladce dřímej do vzkříšení Po vystálém kříži svém! Což y máme s světa bráti, Nežli všelijaký kříž? Každý skoušískouší, že den po dni, Rok po roku bývá tíž. Outrpnost a oučinlivá Láska hasne víc a víc; Mrzutostí – svárů – soudů Dnem se plodí na tisýc. Dobře nám, že všecka bída Tře jen tělo krátký čas; V hrobě oudy odpočinou, Duch pak letí k Bohu zas. Dobrá Matko! hrob tvůj bude Vždy nám za potěšení: U něj srdce utrápené Najde vždy polehčení. 32
N. XVI.
Jiná na Matku.
Děti. Kam se vrhnem – co sy počnem – Matko, Matko! – bez tebe? Všecko spustlo – pro nás ssmutlo – Proč nás dělíš od sebe? Matka. Milé dítky! – z vůle Boží Musým s tělem od vás jít; Však můj duch vás neopustí – Chcyť já v vašem srdcy být. Děti. O, jak rádi srdce dáme Tobě za tvůj příbytek! Bůh a Ty v něm nám – nám bude Za nejdražší nábytek. Matka. Dobré dítky! – že tak volně Srdce za byt dáváte – 33 Že je Bohu a své Matce Celé odevzdáváte. Děti. Jak se jináč odměniti Máme za tvou lásku dost? Za tvou o nás velkou péči – Za tvou stálou upřímnost? Matka. Nábožnými vždycky buďte – Ctnostný život budiž vám! To jen sobě za odměnu Od vás, dítky! vyžádám. Děti. Při tvém hrobě přisaháme, Šlechetnými stále být, V svornosti a v bázni Boží Chcem svůj život vyplnit. Matka. Tento umysl váš svatý Bůh vám hojně požehnej! Tím já sobě ve svém hrobě Odpočinu příjemněj. 34
N. XVII.
Na Starce – Stařenu.
Každý pohřeb můž nám býti Zyskné ponaučení; Do sebe jít může člověk – Seznat zde své určení. Každý hřbitov – (buď mu čest! –) Velkou školou pro nás jest. Děti, ješto jenom v hřičkách Dráhně času trávíte, Na učení užitečná Málo dbáte – držíte, Utikavý že jest čas, Každý hrobek učí vás. Mladíku, jenž na svých čilých Oudech moc sy zakládáš, Jich ne k ctnosti, nýbrž k zlémuzlému, K záhubě své nabádáš, K hrobu jdi! – tu každý hnát Naučí tě sebe znát. Marná šperko! – kteráž sobě Za cýl lapáš zrcadlo, Vstup předc jednou do kostnice, Tuť jest pro tě divadlo: 35 Množství zpráchnivělých hlav Káže budoucý tvůj stav. Pejško! kterýž moudrým lidem – Ba! y Bohu zdoruješ, S rozkoší své spolubratry Tiskneš, tejráš, sužuješ, Hřbitov tobě ukáže, Žes jen trupeltrupel, dokáže. Lakomcy, jenž nikdý dosti Plných měšců nemáte, Ze zlata sy bůžka svého Na zdor Bohu děláte, Hřbitov a v něm každá kost Naučí vás, co jest dost. Ty pak, jehož neukojný Po cti marné pálí chtíč, Jdi na hřbitov – vzhleď do hrobu – Považ červy! – Tiť jsou klíč, Jenž ti rozum odvírá, Srdce bludům zavírá. Křesťane věz! že tě hřbitov Může vésti k moudrosti, Též y uhamovat všecky Nepořádné žádosti; Pročež ve cti hřbitov měj, Na něm život rozjímej! 36
N. XVIII.
Na vesnického Rychtáře. Píseň, kterouž svému vší vážnosti hodnému krajanu Panu Fraňkovi Vavákovi Rychtáři Milčickému spolu Měšťanovi Plzenskému obětuje Jakub Jan Ryba, školní učitel na farní škole Rožmitálské, též Měšťan Plzenský, 1805.
Dokonal jsem! Bohu díka! Že jsem šťastně dokonal, Že jsem věk svůj v bázni Boží, Ve ctné prácy vykonal! Teď sy mile oddechnu, Když sy v hrobě polehnu. 37 Prv pak, moji sousedové! Než mne v hrob můj složíte, Poslední mou radu slyšte – Doufám, že jí splníte. Že v ní není žádný klam, Před Bohem zde přisahám. Že vás Bůh zde k plouhu určil, Vroucně zato děkujte! – V bázni Boží s dobrou myslí Spravedlivě pracujte; Neb kdo věrně pracuje, Tenť již k nebi putuje. Nechť jste na poli, neb doma, V sadu, v stájích, na louce, Všudy Bohu díky vzdejte, Dary Jeho vidouce! K tomu napomíná vás Každá travka – každý klas. Mocnařovo nařízení Nejochotněj přijmejte! Co vám Jeho rozkaz velí, Věrně, rádi konejte! Vězte: Že jest Země Pán K ochraně vám s nebe dán. 38 Svého Pána: místní Vrchnost Jako děti milujte, Jemu, jakž jste zavázáni, Jako Otcy pracujte; Když Mu věrní budete, Pomoc u Něj najdete. Ouředníkům vyšším, nižším Chovejte se poslušně; Proti Nim nic nereptejte, Aniž mluvte neslušně: Poddaného každý zdor Pro něj, pro obec co mor. Pastýře pak Duchovního Slyšte, co On radí vám; Jeho ctěte srdcem, usty! – Navštěvujte pilně chrám! Tenť jest školou pro vás zde! Tenť hřích drží na uzdě. Učiteli, kterýž vaším Dítkám druhým otcem jest, Vděční buďte, by moh těžký Ouřad svůj tím lépe vest; Přítelem jej mějte vždy, Neutrhujte mu mzdy. 39 Obcování mezy sebou Budiž svorné – bratrské! Odstup od vás hadrování, Klení, rvaní nelidské! Svatá svornost bytům ráj, Obcým to, co rolím máj. Dětí svých nic nešperkujte, Nemažte se s nimi nic; Záhy hned jich k prácy veďte, K nábožnosti nanejvíc! Do školy je uveďte, V tom jich nezanedbejte! Starší nedopusťte v obcy Seznat karban mládeži! Karbaníka – nedopitu TrestejteTrestejte, jak náleží! K vystříhání škodných vád Držte v obcy ostrý řád. Nůže, milí sousedové, Bohu vás zde poroučím – Co vám radímradím, toho držte! Po ničem víc netoužím, Nežby Bůh vždy s vámi byl, Jej pak každý věrně ctil!!! 40
N. XIX.
Na Uředníka.
Sousedové – ejhle přítel Obecného Dobrého! Již svůj uřad – (těžké břímě Muže obcy věrného) – S tmavým hrobem změňuje, Cestou věčnou putuje. Dovol, Muži lásky hodný, Nám zde obět vykonat! Vděčným srdcem, za tvou péči O obec, Ti díky vzdát. Věrná slze mužů ctných Odplatou buď činů Tvých! Tíži, kterouž vkládá uřad, Ramenas rád podkládal: K zvelebení vlasti – obce Ničehož víc nežádal, Než bys všecko přived v řád; Neboť bez něj obcým pád. Spravedlnost, tento základ Blaženosti obecné, Oltář měla v Tvém ctném srdcy, V ní jsy kráčel bezpečně; 41 Přísně kárals zločinnost, Hojně odplacoval ctnost. Potřebnou však přísnost věděls Pářit s lidskou vlídností; Propůjčené mocy Tobě Nezprzňoval tvrdostí; Nebyls utrhačům svým – (Jichž vždy dosti! –) hněvivým. Kdož pak může tolik smyslům Všecko učiniti vhod? Z toho již se dobrých Zprávců Může seznat tíž a pot – Tys pak předc všem otcem byl; Mstě jsy nikdý nesvolil. A tak s čistým povědomím Nábožného Křesťana, Šlechetného Uředníka, Vlastence a Měšťana Vyšel z tělní bůdky duch, Jehož odplať hojně Bůh! Odpočiň sy – Ctnostný Muži – V temném sklípku hrobovém! Rýjem Tobě hrobní nápis Na památku v srdcy svém; Tohoť nevymaže čas – Budeť nový stále v nás. 42
N. XX.
Na Učitele.
Libý oddech – tiché lůžko Budiž Tobě, Muži ctný! Oudy tvé krý jemná země, Příteli náš upřímný! Oddechni sy v samotě Po vší školní lopotě! Ty jsy nám byl druhým otcem, Stále věrným přítelem; Ty jsy nám byl v našém dětství Právě strážným anjelem: Bděl jsy snážně nad námi Ještě mdlými dítkami. Nebyla nám pod Tvou rukou Škola za nepříjemnost; Kdož pak nejde rád do místa, Kde se štípí libá ctnost? – Kdežto vlídnost panuje – Přátelství jen obcuje? Ve Tvé věrné společnosti Prch jak voda školní čas; Nebyla nám dlouhá chvíle, Když Tvůj učitelský hlas 43 Vychvaloval šlechetnost, Všelikerú velkou ctnost. Bez horkosti, trpělivě Snášels našé křechkosti; Kleslým mílé ruky dával, Pomáhals jim s radostí. Věděls srdcem pohnouti, Rozum k pravdě nahnouti. Pečoval jsy, bys v nás vsadil Srdce pravou nábožnost; Bys v nás ke všem povinnostem Vzbudil – rozžal ochotnost; Vroubils ctného Křesťana – Člověka a Měšťana. Učení svá pevnils u násnás, A to vlastním příkladem; Neb jsy nám byl všeho toho, Čemus učil, zrcadlem. Co Tvůj jazyk radil nám, Tos ty vroucně plnil sám. Oddechni sy po své prácy – Ží své v nebi odměny! Naše vděčnost bude trvat V srdcy stále bez změny. Za Tvé pro nás snážnosti Bůh Ti odplať v hojnosti! 44
N. XXI.
Na duchovního Pastýře. Truchlozpěv, kterýž v slušné poníženosti z přátelské náklonnosti Dvojíctihodnému, Velebnému Pánu, Panu Filipovi Vaněčkovi, vší lásky, vděčnosti a váženosti hodnému Faráři Střepeckému dedykuje Jakub Jan Ryba, školní učitel v Rožmitále a měšťan v Plzni 1805.
Boni viri nati sunt in exemplar. Seneca in lib. de Providentia.
Usedavý po dědinách Rozléhá se s věže zvuk, Volá věrných osadníků Z stájů, z stodol, z rolí, z luk; Zvonů smutné hučení Ohlasuje loučení. 45 Bledou tváří kostelnícy Krýjí černě Oltáře; V žalostivém tonu z kůru Vyníkají žaltáře. Nahlédni sem nebo tamtam, Všudy nese smutek chrám. Lid se blíží v černém rouše, Cedě slze z zármutku; Škola k márám s křížkem táhne – Kráčí Kněžstvo ve smutku – Tovaryšstvo hudebné Pěje písně pohřebné. Vydej, hudbo, v žalostivých Tonech svoje upění! Vlož se v naše truchlozpěvy – Provoď zvonů želení! Ulehčení srdcy dej, Vděčné slzy vymahej! Každá slze – jistě věrná! Důkazem buď žalosti – Znamením buď proníkavě Srdce, mysli bolesti! Věrná slze hojně krop Velebného muže hrob! 46 Ejhle bratří! – Ejhle Otec! Ejhle věrný Pastýř náš! Jehožto nás vroucý – libý Kevšem ctnostem budil hlas, Již jde cestou věčnosti Mezy Svatých radosti. Tenť byl nám vždy věrným Otcem, Starostlivým Pastýřem; Tenť se o své stádo staral, Byv mu sylným pancýřem; Každý utok odrazyl, Tím své ovce oblažil. Šeredné tmy nepravostí Rozrážel svým uměním; Ved nás cestou přímou k nebi Přelaskavým učením: Nábožnost nám v srdce lil, Lásku k Bohu rozmnožil. Smutným bylť On potěšením; Nouzy štědrou pravicý; Bloudícým vždy věrnou radou; Churavosti stolicý: Bylť vždy lidským přítelem, Všechněm utěšitelem. 47 Snášelivost, vlídnost, láska – Ctnosti tiché, laskavé Zvolily sy Jeho srdce Za příjemné sydlo své. Těmi drahně obdařen Činil v Cýrkvi hojnou žeň. Věrné slze! – volně s očí Na tichý hrob kapejte; Duchovnímu Otcy díky Místo rtů zde vzdávejte! Každé k nebi vzdechnutí Množ Mu odpočinutí! Za Tvou snážnost Bůh Tě oslav, Jehož věrným Slouhou byl! Duch Tvůj plésej z povědomí, Že jsy všecko vyplnil, K čemu jsy byl povolán. Dař Tě v ráji hojně Pán! 48
Přídavek,
obsahujícý
Žaltář – staré písně pohřebné a obyčejné ceremonye při funusech malých a velkých.
Žaltář. První lkajícý Žalm.
Smilůj se nademnou Pane Bože můj: – v milosrdenství jáť jsem slouha tvůj. A podlé množství svého smilování: – ssejmi mou nešlechetnost y zouffání. Obmejž mne odevší mé nepravosti: očisť od hříchu, zbav věčné propasti. Neboť já vlastní nepravost svou poznávám: – hřích můj vždy proti mně jest, jáť se vyznávám. Toběť jsem zhřešil žádnému jinému: – zleť jsem učinil proti Pánu Bohu svému. Byť se našly řeči tvé pravdomluvné: – přemůže tvým soudem všecky protivné. 49 Jistě v nepravostech jest zrození mé: – y hned v hříších matka má počala mne. Hle jak vyznání hříchů zamiloval: – skrytou svou moudrost tu jsy mi sám zjevoval. Skrop mne Pane yzopem, a čist zůstanu: – obmej mne právě, ať hříchu přestanu. Slyšení mému dej radost a veselé; – a potěšíť se kosti mé zarmoucené. Odvrátiž svou jasnou tvář od hříchů mých: – všecky mé nepravosti shlaď, sprosť mne jich. Srdce čisté stvoř Pane Bože ve mně: – ducha přímého svého obnov při mně. Pane, od tváře své mne nezamítej: – a ducha svatého mi neodjímej. Vrať mi zas potěšení spasytedlné: – duchem celým tvým celé upevni mne. Učiti budu nepravé cestám tvým: – a nevěrní srozumějí bludům svým. Sprost mne, Pane, trestání krvavého: – Pane Bože, Bože spasení mého. S radostí jazyk můj poví o tobě: – vypravíť spravedlnost, která jest při tobě. Kdyby zákonní obět oblíboval: – takbych já z hovad krev vycezoval. 50 Již v zápalích není tvé zalíbení: – ani v prolévání krve kochání. Obět Bohu duch srdce zkroušeného: – od člověka hříchův se kajícýho. Tou obětí Pán zhrzeti nebude: – potěšení své nad tím míti bude. Dobrotivě učiň, Pane, Syonu: – pro vzdělání zdí při Jeruzalému. Tak příjmeť z víry obět spravedlnosti: – přednesouť čest, chválu sevší vděčností. Půjdouť z víry líbezní zápalové: – vložíť na tvůj oltář chválení nové. † Pane Jezu Kryste vysvoboď jeho (její) duši: – a spas ji podlé svého milosrdenství. Blahoslavení, kteří v Pánu umírají: neboť oni spasení věčného dojíti mají. Odpočinutí věčné, Pane, rač mu (jí) dáti: – a světlo tvé jasné ať mu (jí) svítí.
II. Žalm.
Šťastní ti lidé a blahoslavení: – jimž hříchové všecky jsou odpuštěni. 51 Šťastný muž, jemuž Pán hříchy přehlídne: – v duchu svém nemá lsti ni falše žádné. Mlčel jsem, zetlely ve mně mé kosti: – když jsem volal celý den k tvé milosti. Neb dnem y nocý tvá ruka nademnou: – obtížila se bída má semnou. Zůstala dávajíc mi na vědomí: – tvůj hněv z toho mne hryzlo mé svědomí. Když jsem pak své hříchy tobě vyjevil: – nepravosti jsem před tebou netajil. Řekl jsem – vyznávám nespravedlnost svou Pánu: – odpusť mně z milosti své mou vinu. Proto se budu k tobě utíkati: – Svatý, by ho v čas ráčil retovati. Když se stane mnohých vod rozvodnění: – zdaliž bude k tobě jich přiblížení? Tys outočiště v smutku postavených: – vyprosť, sprosť nepřátel ouhlavných. Rozum, dí Pán – naučím tě cestě tvé: – očí svých k stráži tvé nestrhnu z tebe. Nebývejte jako kůň a mezek chlipný: – k podobenství hovadům nerozumní. 52 Uzdou čelisti jich budou sevřeny: – bezděky k službě budou přinuceni. V mnohých trápeních hříšnícy bývají: – Doufajícý Pána radost mívají. Těšte se v Pánu všickni spravedliví: – zvelebeni buďte srdcem upřímní. Pane Jezu &c. jako nahoře.
III. Žalm.
Pane, v prchlivosti své netrescy mne: – ani v hněvu svém přísném nekárej mne. Ale smilůj se Pane, uzdrav mé nemocy: – smutné jsou ve mně kosti ve dne y v nocy. A duše má jest velmi zarmoucená: – proto že mne opustila milost tvá. Obrať se, Pane, vysvoboď jeho (její) duši: – uzdrav ji pro své milosrdenství. Neb kdo jest v smrti, nepomní na tebe: – ni v pekle vyznávati bude tebe. Násylně jsem plakal po mnohé nocy: – smáčel jsem slzami stlání své na loži. 53 Zármutek a lkání odjalo mi zrak můj: – pro velikou prchlivost a veliký hněv tvůj. Odstuptež odemne nešlechetnícy: – y všickni jiní nepravost činícý. Uslyšel mne Pán v pokorné modlitbě: – dal u sebe místo mé mnohé prosbě. Buďtež zahanbeni v zármutku mnohém: – Nepřátelé moji a styďte se před Bohem. Pane Jezu &c.
IV. Žalm.
Miluji Pána, v němž jsem ujištěný: – neb Pán uslyšel hlas mého volání. Ucha svého jest kemně nakloňoval: – když jsem v svých ouzkostech k němu volal. Obklíčily jsou mne smrti bolesti: – a popadly mne pekelné žalosti. Zármutek a ukrutnou bolest sem shledal: – však jména Páně chváliti jsem nepřestával. Modlím se k tobě, ó můj Pane Bože: – budiž vysvoboditelem mé duše. 54 Tichý jest náš Pán, také spravedlivý: – obránce náš a velmi milosrdný. Nad sníženými stráž svou držeti ráčí: – padlým spasení svého nerozpáčí. Obrať se duše má k odpočívání: – neb jest Bůh na tom, že dobře učiní. Tys od smrti vysvobodil duši mou: – učinils jí cestu spravedlivou. Abych kračel vždy upřímně: – a zaslíbil se v jeho krajině. Pane Jezu &c.
V. Žalm.
K tobě, Pane, pozdvihl jsem očí svých: – Pane Bože! jenž bydlíš na nebesých. Tak oči mé k Pánu obrácené: – dokávaď smilování nepřispěje. Vysvoboď duši mou od rtův nepravých: – od jazykův lstivých a ošemetných. K Pánu jsem v svém zarmoucení volal: – a on bez prodlení mne uslyšel. 55 Smilůj se, slitůj se nad námi, Bože náš: – potupení ze všech stran sevřelo nás. Pane Jezu &c.
VI. Žalm.
Z vnitřnosti srdce volám k tobě Pane: – uslyš hlas můj, odvrať hněv svůj odemně. Uši tvé buďtež vždy pozorujícý: – mou žalostivou modlitbu volajícý. Budešli Pane nepravosti vyčítati: – Pane! před tebou musýme klesati. Však známé, že jsy velmi milosrdný: – dej se nám ctíti, neb sám jsy chvály hodný. Pán, má naděje, v nějž douffá má duše: – slovůmť jeho věřím, není kdo ruše. Od stráže jítřní, až zas do večera: – duše má v Pána svého pozor měla. Izrael slušně má douffati v Pána: – milosrdenství své, vykoupení dává. Neboť on vykoupí Izraéle svého: – očistí ze všech nepravostí jeho. Pane Jezu &c.
56 Staré písně.
Popatřte, milí přátelé! Kterak ukrutná smrt směle, Nemajíc žádné lítosti, Běh koná v své zuřivosti.
Neušetřuje žádného, Mladého ani starého; Krásy ni urozenosti, Rozumu ani moudrosti.
Nýbrž co jest se zrodilo, By tisýc let živo bylo, Musý všeho zanechati, Od milých přátel se bráti.
Manžel manželku opustí, Ona jej zase propustí: Matka dceru y synáčka S pláčem oželí miláčka.
To z uložení Božího Děje se pro pád prvního Adama našeho otce, Který zhřešil v ráji těžce.
57 Ale náš milý Krystus Pán, Z lůna Otce jest na svět dán, Z velkého milosrdenství Odjal jest smrti vítězství.
Tak že, jenž jdou skrze smrt ven, Neumrou, ale vcházý v sen, V hrobech svých odpočívají, Vzkříšení z mrtvých čekají.
Když Anjel Páně zatroubí, A mrtvé ze sna probudí, Tuť budeme před ním státi; Pán Bůh rač nám to vše dáti.
Již se s vámi všemi loučím, Pánu Bohu vás poroučím Vás mé dítky roztomilé, Moji známí a přátelé.
Kryste, pro tvé umučení, Dej nám hříchův odpuštění, Ať nás nezže věčný plamen, Uchovej nás, Bože, Amen.
58 Při pohřbu dospělých.
Béři se od vás přátelé Do hrobu svého veselé, Béři se k odpočívání, Přestalo všecko trápení.
Béři se z stánku zdejšího Do přebývání věčného; Všeho v světě zanechávám, Nejlepší zboží v nebi mám.
Beru se od vás do země, Neb jsem pošel (la) také z země, Z země zase živý (á) vyjdu, Duši, tělo míti budu.
Již se s vámi všemi loučím, Pánu Bohu vás poroučím, Uzříte mne též y já vás, Když zazní trouby Boží hlas.
Kryste pro tvé &c.
59 ANTIPHONA.
Si iniquitates observaveris Domine: Domine, quis sustinebit.
PSALMUS 120.
De profundis clamavi ad te Domine: Domine exaudi vocem meam. Fiant aures tuae intendentes: in vocem deprecationis meae. Si iniquitates observaveris Domine: Domine, quis sustinebit. Quia apud te propitiatio est: et propter Iegem tuam sustinui te Domine. Sustinuit anima mea in verbo ejus: speravit anima mea in Domino. A custodia matutina usque ad noctem: speret Jsraël in Domino. Quia apud Dominum misericordia: et copiosa apud eum redemptio. Et ipse redimet Jsraël: ex omnibus iniquitatibus ejus. Requiem aeternam: dona ei (eis) Domine. Et lux perpetua: luceat ei (eis).
ANTIPHONA.
Si iniquitates &c.
60 V. Kyrie eleison. R. Christe eleison. V. Kyrie eleison – Pater noster – V. Et ne nos inducas in tentationem. R. Sed libera nos a malo. V. Aporta inferi. R. Erue Domine animam ejus – (animas eorum). V. Requiescat in pace. R. Amen. V. Domine exaudi orationem meam. R. Et clamor meus ad te veniat. V. Dominus vobiscum. R. Et cum spiritu tuo.
OREMUS.
Absolve, quaesumus, Domine, animam famuli tui (famulae tuae) ab omni vinculo delictorum, ut in resurrectionis gloria, inter Sanctos et Electos tuos resuscitatus (ta) respiret. Per Christum Dominum nostrum. R. Amen.
ANTIPHONA.
Exultabunt Domino ossa humiliata.
PSALMUS 50.
Miserere mei Deus: secundum magnam misericordiam tuam. Et secundum multitudinem miserationum tuarum: dele iniquitatem meam. 61 Amplius lava me ab iniquitate mea: et a peccato meo munda me. Quoniam iniquitatem meam ego cognosco: et peccatum meum contra me est semper. Tibi soli peccavi et malum coram te feci: ut justificeris in sermonibus tuis, et vincas, cum judicaris. Ecce enim in iniquitatibus conceptus sum: et in peccatis concepit me mater mea. Ecce enim veritatem dilexisti: incerta et occutta sapientiae tuae manifestasti mihi. Asperges me hysopo et mundabor: lavabis me et super nivem dealbabor. Auditui meo dabis gaudium et laetitiam: et exultabunt ossa humiliata. Averte faciem tuam a peccatis meis: et omnes iniquitates meas dele. Cor mundum crea in me Deus: et spiritum rectum innova in visceribus meis. Ne projicias me a facie tua: et spiritum sanctum tuum ne auferas a me. Redde mihi laetitiam salutaris tui: et spiritu principali confirma me. Docebo iniquos vias tuas: et impii ad te convertentur. 62 Libera me de sanguinibus Deus, Deus salutis meae: et exultabit lingua mea justitiam tuam. Domine labia mea aperies: et os meum annunciabit laudem tuam. Quoniam si voluisses sacrificium, dedissem utique: holocaustis non delectaberis. Sacrificium Deo spiritus contribulatus: cor contritum et humiliatum Deus non despicies. Benigne fac Domine in bona voluntate tua Sion: ut aedificentur muri Jerusalem. Tunc acceptabis sacrificium Justitiae, oblationes et holocausta: tunc inponent super altare tuum vitulos. Requiem &c.
RESPONSORIUM při nešení těla do kostela.
ANTIPH. Exultabunt &c. RESPON. Subvenite Sancti Dei, occurrite Angeli Domini, suscipientes animam ejus: offerentes eam in conspectu Altissimi. 63 Suscipiat te Christus, qui vocavit te: et in sinum Abrahae Angeli deducant te: Suscipientes animam ejus. Requiem &c. Offerentes eam in conspectu Altissimi.
ORATIO.
Non intres in judicium cum servo tuo Domine; quia nullus apud te justificabitur homo, nisi per te omnium peccatorum ei tribuatur remissio. Non ergo eum, quaesumus, tua judicialis sententia premat, quem tibi vera supplicatio fidei christianae commendat, sed gratia tua ei succurrente, mereatur evadere judicium ultionis, qui, dum viveret, insignitus est signaculo Sanctae Trinitatis. Qui vivis &c. R. Amen.
Zpívá se RESPONSORIUM.
Libera me Domine de morte aeterna, in die illa tremenda: quando coeli movendi sunt et terra: – dum veneris judicare saeculum per ignem. Tremens factus sum ego et timeo, dum discussio venerit, atque ventura ira; quando coeli movendi sunt et terra. 64 Dies illa, dies irae, calamitatis et miseriae, dies magna et amara valde; dum veneris judicare saeculum per ignem. Requiem &c. Libera me &c. Kyrie eleison &c.
OREMUS.
Deus, cui proprium est misereri semper et parcere, te supplices exoramus pro anima famuli tui N. (famulae N.) quam hodie de hoc saeculo migrare jussisti: ut non tradas eam in manus inimici, neque obliviscaris in finem, sed jubeas eam a sanctis Angelis suscipi, et ad patriam paradisi perduci; ut, quia in te speravit et credidit, non poenas inferni sentiat, sed gaudia aeterna possideat. Per Christum &c. R. Amen.
RESPONSORIUM při nešení těla k hrobu.
In paradisum deducant te Angeli, in tuo Adventu suscipiant te Martyres et perducant te in civitatem sanctam Je- 65 rusalem. Chorus Angelorum te suscipiat et cum Lazaro quondam paupere aeternam habeas requiem.
ANTIPHONA.
Ego sum resurrectio et vita, qui credit in me, etiamsi mortuus fuerit, vivet, et omnis, qui vivit et credit in me, non morietur in aeternum Kyrie eleison &c. jako nahoře.
OREMUS.
Fac, quaesumus Domine, hanc cum servo tuo defuncto (famula tua defuncta) misericordiam, ut factorum suorum in poenis non recipiat vicem, qui (quae) tuam in votis tenuit voluntatem, ut sicut hic eum (eam) vera fides junxit fidelium turmis, ita illic eum (eam) tua miseratio societ Angelicis Choris. Per Christum &c. R. Amen. V. Requiem aeternam dona ei Domine. R. Et lux perpetua luceat ei. V. Requiescat in pace. R. Amen. 66 V. Anima ejus et animae omnium fidelium defunctorum per misericordiam Dei requiescant in pace. R. Amen.
Když se klade tělo do hrobu.
Rozžehnejme se s tím tělem, Pochovejme je s pokojem, V naději toho vzkříšení Na Syonu přebývání.
Schovává se porušené, Stane k soudu oslavené; Pochovává se smrtedlné, Tudíž bude nesmrtedlné.
Z země jest vzato k zemi jde, Z duchovní země ven vyjde; Když Anjel troubou poslední Hlas Syna Božího zazní.
67 V těchto se slovích my těšíme, V prácy dobré se posylňme, Hotoví toho čekejme K soudu Pána dočekejme.
Schovejme tělo jak sluší, A Bohu poručme duši; Onť ji nejlíp opatří sám, Jako náš milostivý Pán.
Kryste pro tvé &c.
Když se jde od hrobu do kostela, zpívá se ANTIPHONA.
Salve Regina, Mater misericordiae. Vita dulcedo, et spes nostra salve. Ad te clamamus exules filii Evae. Ad te suspiramus gementes et flentes in hac lachrymarum valle. Eja ergo Advocata nostra, illos tuos misericordes oculos ad nos converte. Et Jesum benedictum fructum ventris tui, 68 nobis post hoc exilium ostende. O clemens! o pia! o dulcis Virgo Maria! V. Ora pro nobis S. Dei Genitrix. R. Ut digni efficiamur promissionibus Christi.
OREMUS.
Omnipotens sempiterne Deus, qui gloriosae Virginis Matris Mariae corpus et animam, ut dignum Filii tui habitaculum effici mereretur, Spiritu Sancto cooperanto praeparasti: da, ut, cujus commemoratione laetamur, ejus pia intercessione ab instantibus malis et a morte perpetua liberemur. Per eundem Christum &c. R. Amen.
Jiná Oracý.
V. In omni tribulatione et angustia nostra. R. Succurre nobis beatissima Virgo Maria.
OREMUS.
Interveniat pro nobis, quaesumus Domine J. Ch. nunc et semper, et in hora mortis nostrae, apud clementiam 69 tuam, piissima V. M. Mater tua, cujus sacratissimam animam, in hora benedictae passionis, et amarae mortis tuae gladius doloris pertransivit, per te J. Ch. Salvator mundi, qui cum Patre et Spiritu Sancto vivis, et regnas in saecula saeculorum. R. Amen. V. Divinum auxilium maneat semper nobiscum. R. Amen.
ANTIPHONA.
Animas fidelium, quas assumpsisti Domine: Fac eas gaudere cum Sanctis tuis in gloria. Requiem &c. Fac eas &c.
Písně.
Milosrdný Bože prosým za to, Rač se znáti k svému stvoření; Neboť nejsem než popel a bláto, Odpustiž mi mé provinění. 70 Když budu na tvém soudu státi Rač se ke mně milostivě znáti, Dejž mi s tebou v nebi přebývati.
Odpočívejte v pokoji věrné dušičky, Království nebeského dědičky. Pro zásluhy tvé Rodičky Odpusť dušičkám v očistcy; Bože dejž jim milost svou, Ať se k tobě dostanou.
1. Amen, staniž se tak, všemohoucý Pane, Ať tvého království všem se nám dostane.
2. Budoucně když spojíš tělo s naší duší, O račiž to dáti, ať tvůj hlas uslyší:
3. Pojďtež požehnaní, moji vyvolení, V můj příbytek věčný, na věky bezpečný. Račiž nám to dáti, Pane Bože věčný!
71 Při pohřbu malých dětí.
Píseň.
Pojď dušičko vyvolená, Drahou krví vykoupená, Příjmi radosti nebeské, S námi rozkoše anjelské.
Ejhle nebe otevřené Tobě místo připravené Od Krysta Syna Božího Ženicha tvého milého.
Anjelé tebe čekají, Korunu držíc, zpívají: Příjmi v nebi slávu věčnou, S námi radost neskonalou.
Kryste pro tvé &c.
72 ANTIPHONA.
Sit nomen domini benedictum: ex hoc nunc et usque in saeculum.
PSALMUS 112.
Laudate pueri Dominum: laudate nomen Domini. Sit nomen Domini benedictum: ex hoc nunc et usque in saeculum. A solis ortu usque ad occasum: laudabile nomen Domini. Excelsus super omnes gentes Dominus: et super coelos gloria ejus. Quis sicut Dominus Deus noster, qui in altis habitat: et humilia respicit in coelo et in terra. Suscitans a terra inopem: et de stercore erigens pauperem. Ut collocet eum cum principibus: cum principibus populi sui. Qui habitare facit sterilem in domo: matrem filiorum laetantem. Gloria Patri et Filio: et Spiritui Sancto. Sicut erat in principio: et nunc et semper, et in saecula saeculorum. Amen.
73 ANTIPHONA.
Sit nomen &c. V. Kyrie eleison. R. Christe eleison. V. Kyrie eleison. – Pater noster V. Et ne nos inducas in tentationem. R. Sed libera nos a malo. V. Me autem propter innocentiam suscepisti. R. Et confirmasti me in conspectu tuo in aeternum. V. Dominus vobiscum. R. Et cum Spiritu tuo.
OREMUS.
Omnipotens et mitissime Deus, qui omnibus parvulis renatis fonte baptismatis, dum migrant a saeculo sine illis eorum meritis vitam illico largiris aeternam, sicut animae hujus parvuli hodie credimus te fecisse; fac nos, quaesumus Domine, per intercessionem B. M. semper V. et omnium S. S. tuorum hic purificatis tibi mentibus famulari, et in paradiso cum beatis parvulis perenniter sociari. Per Chr. Dom. &c. R. Amen.
Při průvodu zpívá se Žalm: Laudate pueri &c.
74 U hrobu.
V. Kyrie eleison. R. Christe eleison. V. Kyrie eleison – Pater noster. V. Et ne nos inducas in tentationem. R. Sed libera nos a malo. V. Sinite parvulos venire ad me. R. Talium est enim regnum coelorum. V. Dominus vobiscum. R. Et cum Spiritu tuo.
OREMUS.
Omnipotens sempiterne Deus, Sanctae puritatis amator, qui animam hujus parvuli ad coelorum regnum hodie misericorditer vocare dignatus es; digneris etiam Domine ita nobiscum misericorditer agere, ut meritis tuae Sanc. tissimae passionis et intercessione B. M. semper V. et omnium S. S. tuorum in eodem regno nos cum omnibus S. S. et Electis tuis semper facias congaudere. Qui vivis &c. R. Amen.
Rozžehnejme se &c. Salve &c.
75 Zavěrka.
Kryste Synu z Panny, v poslední hodinu Smilůj se nad námi, odpusť všem nám vinnu, Přimluv se k Otcy svému, my k tobě voláme, V tobě naději máme, s tebou být žádáme Věčně věkův. Amen.
KONEC.
76 Obsah. Stránka. Na Nevinňátko5 – Dítě dospělejší9 Jiná na dítě11 detto12 Na Žáčka13 – Školačku15 – Mladíka – Mládence17 – Děvče – Pannu20 – Manžele23 Jiná na Manžele25 Na Manželku26 Jiná na Manželku28 Na Otce29 Jiná na Otce31 Na Matku32 Jiná na Matku33
[77] Stránka. Na Starce – Stařenu35 – vesnického Rychtáře37 – Uředníka41 – Učitele43 – Duchovního Pastýře45
Přídavek, obsahuje lkajícý žalmy – staré pohřebné písně a obyčejné ceremonye při funusech49
[78] Omylové.
Stránka Sádka Verš 23 3 3 přidá se: Živ jest! 24 – v známce: čte se: vypustí místo vyvustí. 27 2 1 – ejhle místo rychle.
Poznamenání spísků, které J. J. Ryba až do roku 1806 jak v muzyce, tak v liteře vydal.
a. Zwölf böhmische Lieder fürs Clavier. Prag. 1800. b. Truchlozpěv při pohřbu V. P. Kašpara Zachara, zasloužilého Faráře Starorožmitálského. V Praze 1803. c. Oktáv neb 8 chválozpěvů k s. Janu Nepomuckému. V Praze 1803. d. Herzensergießung der Roßmithaler bei der Ankunft ihres gnädigsten Fürsten von Salm Salm, Erzbischofen zu Prag &c,&c. Prag 1803. [79] e. Radovánky nevinných dítek při vánocých. V Praze 1804. f. Svatohorský Kůr, neb osm chválozpěvů k B. P. M. V Praze 1804. g. Vivat na vznešenou slavnost Vyhlášení za Rakouského Cýsaře Františka II. &c. V Praze 1804. h. Vinš k slavnému svátku Jeho knížecý osvícenosti Pána, Pana Vyléma &c. S. Ř. Ř. Knížete z Salm – Salmu, Arcybiskupa Pražského &c. V Praze 1805. i. Jubel- und Dankfest der Roßmithaler. Prag 1805. k. Pohřební písně. V Praze 1805.
E: av; 2005 [80]
Bibliografické údaje

Nakladatel: Haase, Bohumil
(V Praze, vytištěné u Bohumila Háse, kr. stavovského impressora.)

Místo: Praha

Vydání: [1.]

Počet stran: 80

Autor motta: Bible, SZ, Sírachovec
(Eklez. 38 k. 16 v.)

Motto: Bible, SZ, Sírachovec
(Eklez. 38 k. 16 v.)