N. XI. Na Manželku.

Jakub Jan Ryba

N. XI.
Na Manželku.
Melodye jako N. 8.
Libě plynuli mně dnové, Rájem byl mně s tebou svět – Choti má! v tvé společnosti Každý den mně k štěstí ved; K štěstí, o němž jen ten ví, An se věrnou Ženou stkví. Jaká věrnost – jaká láska Plápolala v srdcy tvém! Neřádný duch lstného světa Zahanben pad v klamu svém: Tys jen chtěla přítele Míti svého manžele. Pilnost, čistota a tichost Celý dům tvůj slíčila; Pravá křesťanská pak mravnost Domácým ctně svítila. Největší vyražení Bylo dítek vedení. Laskavou tvou výmluvností Srdce y duch okříval, Jehož ouklad nepřátelský Truchlivostí odíval; 26 Lilas opět v srdce med, V němž se sázel pomsty jed. O mé dítky! – rychleejhle Matka – Přítelkyně vaše – má! Již jde od nás – smutný osud! Tenť nám všecko odjímá. Ta nám byla jedinou Přítelkyní upřímnou. Však ne dlouho! zas se sejdem, A to v lepší radosti; Tam se spolu bez vší změny Těšit budem v celosti; Tam se teprv přátelství Věčně kochajícý stkví. Pokoj tobě, Přítelkyně – Pokoj svatý tobě buď! Odpočívej tam, kde srdce Nezžírá ni lest, ni blud! S Bohem věčnou radost měj, Mzdy svých ctností požívej! Až pak čas – což chtivě čekám – Někdy mně zde uplyne, Duše blažená! tuť příjdiž S Krystem k smrti hodině! Tak mé bude skonání Nevyslovné plesání. 27