N. XX. Na Učitele.

Jakub Jan Ryba

N. XX.
Na Učitele.

Libý oddech – tiché lůžko Budiž Tobě, Muži ctný! Oudy tvé krý jemná země, Příteli náš upřímný! Oddechni sy v samotě Po vší školní lopotě! Ty jsy nám byl druhým otcem, Stále věrným přítelem; Ty jsy nám byl v našém dětství Právě strážným anjelem: Bděl jsy snážně nad námi Ještě mdlými dítkami. Nebyla nám pod Tvou rukou Škola za nepříjemnost; Kdož pak nejde rád do místa, Kde se štípí libá ctnost? – Kdežto vlídnost panuje – Přátelství jen obcuje? Ve Tvé věrné společnosti Prch jak voda školní čas; Nebyla nám dlouhá chvíle, Když Tvůj učitelský hlas 43 Vychvaloval šlechetnost, Všelikerú velkou ctnost. Bez horkosti, trpělivě Snášels našé křechkosti; Kleslým mílé ruky dával, Pomáhals jim s radostí. Věděls srdcem pohnouti, Rozum k pravdě nahnouti. Pečoval jsy, bys v nás vsadil Srdce pravou nábožnost; Bys v nás ke všem povinnostem Vzbudil – rozžal ochotnost; Vroubils ctného Křesťana – Člověka a Měšťana. Učení svá pevnils u násnás, A to vlastním příkladem; Neb jsy nám byl všeho toho, Čemus učil, zrcadlem. Co Tvůj jazyk radil nám, Tos ty vroucně plnil sám. Oddechni sy po své prácy – Ží své v nebi odměny! Naše vděčnost bude trvat V srdcy stále bez změny. Za Tvé pro nás snážnosti Bůh Ti odplať v hojnosti! 44