N. XX.
Na Učitele.
Libý oddech – tiché lůžko
Budiž Tobě, Muži ctný!
Oudy tvé krý jemná země,
Příteli náš upřímný!
Oddechni sy v samotě
Po vší školní lopotě!
Ty jsy nám byl druhým otcem,
Stále věrným přítelem;
Ty jsy nám byl v našém dětství
Právě strážným anjelem:
Bděl jsy snážně nad námi
Ještě mdlými dítkami.
Nebyla nám pod Tvou rukou
Škola za nepříjemnost;
Kdož pak nejde rád do místa,
Kde se štípí libá ctnost? –
Kdežto vlídnost panuje –
Přátelství jen obcuje?
Ve Tvé věrné společnosti
Prch jak voda školní čas;
Nebyla nám dlouhá chvíle,
Když Tvůj učitelský hlas
43
Vychvaloval šlechetnost,
Všelikerú velkou ctnost.
Bez horkosti, trpělivě
Snášels našé křechkosti;
Kleslým mílé ruky dával,
Pomáhals jim s radostí.
Věděls srdcem pohnouti,
Rozum k pravdě nahnouti.
Pečoval jsy, bys v nás vsadil
Srdce pravou nábožnost;
Bys v nás ke všem povinnostem
Vzbudil – rozžal ochotnost;
Vroubils ctného Křesťana –
Člověka a Měšťana.
Učení svá pevnils u násnás,
A to vlastním příkladem;
Neb jsy nám byl všeho toho,
Čemus učil, zrcadlem.
Co Tvůj jazyk radil nám,
Tos ty vroucně plnil sám.
Oddechni sy po své prácy –
Ží své v nebi odměny!
Naše vděčnost bude trvat
V srdcy stále bez změny.
Za Tvé pro nás snážnosti
Bůh Ti odplať v hojnosti!
44