N. XVII. Na Starce – Stařenu.

Jakub Jan Ryba

Každý pohřeb můž nám býti Zyskné ponaučení; Do sebe jít může člověk – Seznat zde své určení. Každý hřbitov – (buď mu čest! –) Velkou školou pro nás jest. Děti, ješto jenom v hřičkách Dráhně času trávíte, Na učení užitečná Málo dbáte – držíte, Utikavý že jest čas, Každý hrobek učí vás. Mladíku, jenž na svých čilých Oudech moc sy zakládáš, Jich ne k ctnosti, nýbrž k zlému, K záhubě své nabádáš, K hrobu jdi! – tu každý hnát Naučí tě sebe znát. Marná šperko! – kteráž sobě Za cýl lapáš zrcadlo, Vstup předc jednou do kostnice, Tuť jest pro tě divadlo: Množství zpráchnivělých hlav Káže budoucý tvůj stav. Pejško! kterýž moudrým lidem – Ba! y Bohu zdoruješ, S rozkoší své spolubratry Tiskneš, tejráš, sužuješ, Hřbitov tobě ukáže, Žes jen trupel, dokáže. Lakomcy, jenž nikdý dosti Plných měšců nemáte, Ze zlata sy bůžka svého Na zdor Bohu děláte, Hřbitov a v něm každá kost Naučí vás, co jest dost. Ty pak, jehož neukojný Po cti marné pálí chtíč, Jdi na hřbitov – vzhleď do hrobu – Považ červy! – Tiť jsou klíč, Jenž ti rozum odvírá, Srdce bludům zavírá. Křesťane věz! že tě hřbitov Může vésti k moudrosti, Též y uhamovat všecky Nepořádné žádosti; Pročež ve cti hřbitov měj, Na něm život rozjímej!

Patří do shluku

kryst, těžkost, nábožnost, ctnost, nepravost, žádost, tejrat, ctnostný, pomahat, zpravovat

131. báseň z celkových 483

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 208. (Josef Vlastimil Kamarýt)
  2. Hřbitov. (František Alexandr Rokos)
  3. Na smrt Vysoce Urozené Paní Fryderyky Zmeškalové z Domanovec, rozené Jobové z Fančalu (Bohuslav Tablic)
  4. XX.) Smrt nás přivádí k životu, (Václav Stach)
  5. N. XIV. Jiná na Otce. (Jakub Jan Ryba)
  6. Náš věk neblahým příšerám (Jiljí Vratislav Jahn)
  7. KLESÁM! (Jan Červenka)
  8. Pláč mládence nad zesnulou milenkou. (Bohuslav Tablic)
  9. XXVII.) Bože! tobě vzdáváme (Václav Stach)
  10. Jiná po škole. (Martin Alexander Přibil)