ACTA SANCTORUM

Otokar Fischer

Též scéně národa se leckdy stane, že pochodí jak u Jankova Kec. Jsouť cesty Páně cesty nezbadané... I v neštěstí však z lóže svítí Götz. Když o roli si řekneš Hilarovi a zničen pádíš zpět jak z města hrůz, kdos pohladí tě pohledy a slovy tak příjemně, jak přijímal by kus. To šepce on, jenž sám vždy nevděk sklízí, leč s pokorou jej nese vyšších sfér, on, slitovník, on, František d’Assisi, on, člověk z Claudela, on, Doux-Amer... Má v hlase slib, jak zaslíbená panna, má v hlase dojetí, jak ptáčka ston; ba, zář kol drátů skví se požehnaná, když modlitba se line v telefon: „Můj bratře herče, bratří dramatici, mně bratrem je – byť nebratrským – chef... Ach proč a proč jen... jak to jenom říci... ach proč jsou muži loupežníci – zvlášť autoři, když cedím za ně krev!“

Patří do shluku

jeviště, herec, publikum, opona, obecenstvo, komedie, divadlo, autor, divadelní, potlesk

90. báseň z celkových 509

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zbabělci. (Viktor Dyk)
  2. Dva sonety listopadové. (Viktor Dyk)
  3. Novému umělci (Antonín Sova)
  4. CO PLATNO? (Jaroslav Vrchlický)
  5. Clown. (Jaroslav Vrchlický)
  6. meditace jednou provždy (Stanislav Kostka Neumann)
  7. CAUSERIE (Viktor Dyk)
  8. NOC V DUŠI. (Jan Opolský)
  9. BALZAC. (Josef Svatopluk Machar)
  10. Zas srdce čákám zmíleným, (Jiljí Vratislav Jahn)