LUX IN TENEBRIS.

Jan Spáčil-Žeranovský

Již letní noc své stíny rozprostřela v tu alej lip, v niž dlouhou řadu roků se vpíjí sladké zvuky tvojích kroků, když jsi se sama domů navracela. A netušila’s, že má touha vřelá, jež svatým žárem zářila v mém oku, mne náhle zavedla až k tvému boku, až v bázni vzhlédla’s ke mně uzardělá. Tys prosila: „Ó nech mne samu jíti, mne leká žár, jenž ve hrudi tvé praská, a muž mne čeká, jehož hněv se vznítí.“ Nač děsila tě noc, nač muže vráska? Vždyť jako z ohně sloup, jenž v cestu svítí, šla před námi má nesmrtelná láska...

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

448. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŽIVOTEM. (Adolf Brabec)
  2. ČTYŘI PÍSNĚ. (Otakar Theer)
  3. V TVÉ DUŠI DLOUHO LEŽEL STESK... (Antonín Klášterský)
  4. SVIŤ, MÁ STARÁ LAMPO... (Antonín Klášterský)
  5. Dětské sonety. (Xaver Dvořák)
  6. II. Na ňadrech tvých ty chvíle jsou mé žití, (Jaroslav Vrchlický)
  7. V BOLESTI. (Alois Škampa)
  8. V MĚSÍČNÉ NOCI (Antonín Klášterský)
  9. IN MEMORIAM. (Bohdan Kaminský)
  10. Píseň smíření (Otokar Fischer)