PROČ?

Jan Spáčil-Žeranovský

Tak jest mi, jak na strmé šibenici bych visel mezi oblohou a zemí v smrt věčnou zatracen a pro vždy němý, se shaslým zrakem, ztuhlou, sinou lící. A pode mnou vrou davy jásající, jež šlapou v prach mé sny i s nadějemi, mé myšlenky i s ideály všemi a svatým vznětům mým se rouhající. Tak zemí vychrlen, v hloub vržen nebem a ztupělý, dav slyším, jenž mi spílá, ni smíchem jeho nehnut již ni šklebem. Já, mrtvý, žiji myšlenkou, jež vryla se v hlavu umučenou žhavým hřebem, a volám jen: Proč jsi mne opustila?

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

96. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MEČ DAMOKLŮV. (Jaroslav Vrchlický)
  2. In doloribus. (Xaver Dvořák)
  3. DEN OČISTY. (Antonín Sova)
  4. Otec synovi jdoucímu do vyhnanství. (Antal Stašek)
  5. ŠEROSVIT (Stanislav Kostka Neumann)
  6. Nad mrtvolou. (Ludvík Lošťák)
  7. Bořek. (Antal Stašek)
  8. Credo... (Josef Svatopluk Machar)
  9. 17. Cesta na hory. (Jan Slavomír Tomíček)
  10. IN TENEBRIS. (František Kvapil)