NOVÉ LÁSCE.

Jan Spáčil-Žeranovský

Tvé lásky divý žár s tou citů směsí, v níž temný vzdor se s dětskou něhou střídá, jež žárlivě mé každé hnutí hlídá, věz, soucit ve mně budí i mne děsí. Zřím, jak se zrak Tvůj úpěnlivě věsí mi na ústa, z nichž sladká slova zvídá, však já jsem šosák klidný – jaká bída! – mnou nehnou více lásky tvojí běsi. Tak v doby příští zírám zamyšlený, pln hoře pro tvůj cit, jenž v hruď mne pálí, sám tuše všecky hrůzy brzké změny. A v odpověď, jak řetěz neskonalý těch hořkých klamů bude ukončený, cos hřmí mi v sluch jak temný výstřel v dáli.

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

236. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Své ženě. (Josef Václav Sládek)
  2. XIV.   NOČNÍ BDĚNÍ. (Richard Weiner)
  3. Což je to hřích? (Jan Červenka)
  4. MILUJI ŽALY. (Arnošt Ráž)
  5. VTEŘINY (Božena Benešová)
  6. XXXIX. Nenaříkej, že snad méně (Josef Uhlíř)
  7. DÍVČÍ PROFIL. (Adolf Červinka)
  8. TY MLČÍŠ... (Vladimír Frída)
  9. TOMU, JENŽ MNE NAZVAL THERSITEM. (Viktor Dyk)
  10. V zoufalý večer. (Josef Pachmayer)