Den v jarní slávě byl když vstala ze sna(J5f)
v šer jizby dštila zlatá záře plesná(J5f)
jí bylo jak by duše její celá(J5f)
v žalm tajemný se byla rozzvučela(J5f)
Co jest ti duše Co chce zpěv ten bujný(J5f)
Dnes Velký pátek hlas v ní pravil tajný(J5f)
den Golgoty a Krista umučení(J5f)
Dost věděla Při slova toho znění(J5f)
blesk ztrnutí jí náhle šlehl údy(J5f)
Dnes Velký pátek znělo kol ní všudy(J5f)
a hlava její krásná zlatovlasá(J5f)
jí k hrudi klesla Cítila jak střásá(J5f)
plamenné květy vzpomínek kdos na ni(J5f)
a slzíc hřížila se v rozjímání(J5f)
Dnes Velký pátek Viděla se dítě(J5f)
jak doma probouzí se na úsvitě(J5f)
jak malá bílá duše její dětská(J5f)
neznámým tvarům otvírá se všecka(J5f)
těm nevystihlým tajům Velké Noci(J5f)
cos táhne slavně jizbou divné moci(J5f)
jak velké květy náhle v duši bují(J5f)
jí otec s matkou zbožně vypravují(J5f)
Dnes ukřižován byl za hříchy naše(J5f)
Pak zří se v chrámě v svaté bázni plaše(J5f)
tam pašijí zpěv smutný slyší lkáti(J5f)
zří město rodné vidí měsíc pláti(J5f)
jak lilji na stvolu nad chrámu věží(J5f)
jak sladké chmury pokání kol leží(J5f)
ty lány zřela doma i ta lada(J5f)
jak záře slunce vítězná v ně padá(J5f)
vše čím kdy srdce plesalo a prahlo(J5f)
jak mrtvých duchové jí myslí táhlo(J5f)
A dnes Kde jest Nač tyto zdi ji hostí(J5f)
kde v bláto všlapala květ nevinnosti(J5f)
Ó pusté noci dny zoufalé nudy(J5f)
ji pálí v duši a mráz lijí v údy(J5f)
I vtiskla žhavé čelo v bílé lože(J5f)
a v bolu krvavém jen štkala Bože(J5f)
Pak slavná myšlenka jí šlehla duší(J5f)
dnes ve chrám půjde a byť sebe tužší(J5f)
ta pouta byla jež ji ve prach tíží(J5f)
v dny dětství tiché zase zpět se vhříží(J5f)
a ztrhá mraky velké viny svojí(J5f)
Šla ulicemi Ať se více rojí(J5f)
dav hlučící a život hřímá kolem(J5f)
vše lhostejno jí Šla jen se svým bolem(J5f)
a palčivou svou po modlitbě žízní(J5f)
v té cítila že všecko všecko vyzní(J5f)
čím duše její pláče a čím sténá(J5f)
V tu naději a bázeň pohřížena(J5f)
v chrám vešla plný veleby a ticha(J5f)
dav nevidouc jenž na modlitbách vzdychá(J5f)
jen stranou k oltáři si klekla sama(J5f)
I bylo jí jak slyšela by známá(J5f)
a sladká slova jež kdos neviděný(J5f)
k ní tiše mluvil její tiché steny(J5f)
výš vzlétaly jak motýlové bílí(J5f)
již cítila že v této velké chvíli(J5f)
vše bílým ohněm očisty v ní hoří(J5f)
Tak pohřížena v pokání a hoři(J5f)
nic neviděla matron zástup ctnostný(J5f)
jak hněvivě ji bodá zrakův ostny(J5f)
a šeptá cos o hříšném pohoršení(J5f)
Co chce tu ona Zdaž šer chrámu není(J5f)
jen místem těch jež ctnosti lesk vždy zdobil(J5f)
snad že je život zkoušce nepodrobil(J5f)
a v tento den kdy jenom nejsvětější(J5f)
hněv Boha trestající ukonejší(J5f)
Ty myslily že dechem znesvětila(J5f)
ta žena chrám a modlitby jich síla(J5f)
že trpí pouhou přítomností její(J5f)
Hněv spravedlivých vzplál jim v obličeji(J5f)
a již se na tom umluvily v taji(J5f)
že hříšnici tu z chrámu vyvést dají(J5f)
Zde tys však bylo velké slitování(J5f)
V chrám který dumal ještě v chmuře ranní(J5f)
v tom náhle vnikla slunce zlatá záře(J5f)
na okně velikého u oltáře(J5f)
byl Kristus malován jak z mrtvých vstává(J5f)
s korouhví v levici a ruka pravá(J5f)
se k výši nebes vážně pozvedala(J5f)
Když slunce zář ten obraz v plamen vzňala(J5f)
tu jeho stín jak náhle by byl ožil(J5f)
se velký vítězný v dél chrámu vložil(J5f)
a zastřel tu již všichni odsoudili(J5f)
A jak se náhle bouře ve klid schýlí(J5f)
směs v chrámě ztichla bázní poražena(J5f)
jen od oltáře tamo vstala žena(J5f)
ten zázrak barev nevidouc svým okem(J5f)
chrám přešla v dumách tichým vážným krokem(J5f)
až její zjev se v dveřích zvolna ztratil(J5f)
A Kristův stín zas nad oltář se vrátil(J5f)