MAXŮV KRISTUS.

Jan Spáčil-Žeranovský

Tak zřel jsem jej, když první bible zvěsti mi v sladké době dětství srdcem chvěly, když večer děti báj si vyprávěly, já jej zřel trna v srdci tajné štěstí. A v mládí ráj, když krok mne počal vésti, tak přede mnou šel ve své kráse celý, on v jasný tvar sved’ ideál můj ztmělý, vždy ruku svatou zdvih’, když přišlo scestí. A tak mi dosud v života tmu září k mým ranám krvavým a mukám patře: Bůh s tichou dumou muže v svaté tváři. Ten Kristus mým jest! Ať již nízké chátře to slovo směšným – to mne plesem daří, že mistru Gabrieli říc’ smím: „Bratře!“

Patří do shluku

caesar, cirk, aren, nero, barbar, césar, neron, kapitol, cirkus, aréna

233. báseň z celkových 318

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Za soumraku (Emanuel Miřiovský)
  2. Balvan. (Jaroslav Vrchlický)
  3. HŘBITOVNÍ KVÍTÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  4. ŽENA SENECOVA. (Jaroslav Vrchlický)
  5. None (Adolf Heyduk)
  6. Křesťanka. (Augustin Eugen Mužík)
  7. HOVOR NA MOŘI. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Arènes de Lutèce. (Emanuel z Čenkova)
  9. MOJE PRAHA. (Emanuel Čenkov)
  10. MÁ PRÁCE. (Jaroslav Vrchlický)