PAN HRABĚ.

Jan Spáčil-Žeranovský

PAN HRABĚ.
Strýc studoval dnes na kázání právě, já v čeledníku sám čet’ v Santa Clara, v žní úpalu a tichu stála fara, v tom někdo trhl zvoncem pronikavě. Strýc nevěda, jak já si hovím zdravě, sám k dveřím spěl; já slyšel, kohos kárá: „Vždyť přece otevřeno! Vždy hra stará!“ A v dveřích stál pan hrabě ve vší slávě. Tu ovšem milý strýček začal jinou: „Ó, Milosti, již račte odpustiti, ten zvláštní pozdrav jest jen mojí vinou.“ V tom na ruce však jeho rty již cítí, a hrabě dí: „Mně větší pocty kynou, že sám pan farář byl mi otevříti.“ 76

Kniha Výše a propasti (1909)
Autor Jan Spáčil-Žeranovský