PAN HRABĚ.

Jan Spáčil-Žeranovský

Strýc studoval dnes na kázání právě, já v čeledníku sám čet’ v Santa Clara, v žní úpalu a tichu stála fara, v tom někdo trhl zvoncem pronikavě. Strýc nevěda, jak já si hovím zdravě, sám k dveřím spěl; já slyšel, kohos kárá: „Vždyť přece otevřeno! Vždy hra stará!“ A v dveřích stál pan hrabě ve vší slávě. Tu ovšem milý strýček začal jinou: „Ó, Milosti, již račte odpustiti, ten zvláštní pozdrav jest jen mojí vinou.“ V tom na ruce však jeho rty již cítí, a hrabě dí: „Mně větší pocty kynou, že sám pan farář byl mi otevříti.“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

husa, slípka, husička, slepice, kuře, kohout, kurník, housátko, kachna, kuřátko

338. báseň z celkových 425

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. EVA CIKÁNKA (Josef Jakubec)
  2. PONOCENSKÁ. (Jan Opolský)
  3. Orel a kohout. (František Jaromír Rubeš)
  4. Straka. (Josef Jaroslav Langer)
  5. Na výminku. (Ladislav Quis)
  6. FR. S. PROCHÁZKA. (Antonín Klášterský)
  7. VI. Slib. (František Serafínský Procházka)
  8. STARÁ BALLADA. (Antonín Klášterský)
  9. Hejno vlaštovek a dole zahrada: (Josef Holý)
  10. báseň bez názvu (František Táborský)