ZPĚV OBILÍ.

Jan Spáčil-Žeranovský

Viz, sladký, vonný orkán, „chléb“ jenž věští, jak hýří v klasů šírém, zlatém moři; jich vlny jako bělohřiví oři si zářnou tůní divě dráhu klestí. Slyš, řinčící to vichr zvuků jesti: šum suchý žita valnou píseň tvoří, tam ječmen ostře syčí, děl bys: hoří a v klasech pšenice to měkce chřestí. A v této velké, slavné směsi hlasů, v tom zištném hymnu těla nasycení přec někdo Duši v blahý pozdrav kývá: To koukol jest, jenž rdí se ve snu jasu, a dětským hláskem v tomto ostrém vření své modré „Alleluja!“ chrpa zpívá.

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

123. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Chléb (Antonín Klášterský)
  2. Zpívající pole. (František Serafínský Procházka)
  3. 1. Ráno za chlaďounké rosy (Marie Čacká)
  4. V potu tváře. (Josef Pachmayer)
  5. PŠENICE (Xaver Dvořák)
  6. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)
  7. SRPEN. (Karel Toman)
  8. Oráč. (Adolf Heyduk)
  9. Píseň klasů. (Jaroslav Vrchlický)
  10. ČEJKA. (Jaroslav Haasz)