MELANCHOLIE

Viktor Dyk

Ten autor býval průvodčím sentimentálních let. On se staženým obočím své milé levity čet’. Působil efekt veliký v publiku tento zjev. Jizlivé, přísné slabiky, a z každé tekla krev. Své milé nečte už levity nadaný autor ten. Úsilně věší Kvirity dnes, zítra, každý den. Slabiky staré zůstaly, jsou stejné docela. – Nebouří, nevzruší, nepálí! Kam krev ta zmizela?

Patří do shluku

jeviště, herec, publikum, opona, obecenstvo, komedie, divadlo, autor, divadelní, potlesk

57. báseň z celkových 509

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXXIII Ty monológy jsou mi známy, (Viktor Dyk)
  2. SEN DRAMATIKŮV. (Viktor Dyk)
  3. A. DUMAS PÈRE. (Josef Svatopluk Machar)
  4. Otta Boleška. (Josef Lukavský)
  5. Zbabělci. (Viktor Dyk)
  6. MARIE WILTOVA. (Josef Svatopluk Machar)
  7. VIII. (Viktor Dyk)
  8. MATKA. (Vladimír Houdek)
  9. Dva sonety listopadové. (Viktor Dyk)
  10. PŘED KONCEM. (František Zavřel)