XXXIII Ty monológy jsou mi známy,

Viktor Dyk

Ty monológy jsou mi známy, a otřásl mnou pathos scén. A statisté té fádní drámy, ti střídají se den co den. Rek víc či méně pouty spjatý, jež dal mu gratis jeho věk. – Ať hříšník, publikán, či svatý: V posledním aktu hyne rek. Než padne, bývá klamán mnoho. Když padne, není mu to vhod. Přemýšlí dřív, pak nechá toho, dbá prospěchů a hesel, mód. Z počátku bojovně meč tasí, na konec démant v bláto změk’. Inu, jsou nyní špatné časy! – V posledním aktu hyne rek. Je mi ho líto. V očích hoří nějaká bolest stajená. Je jedno: staví nebo boří! Na konec zajde bez jména. Je mi ho líto. Znám ho z blízka. – Jen kdybych našel pro to lék! A v meziaktí všechno vříská! V posledním aktu hyne rek.

Patří do shluku

jeviště, herec, publikum, opona, obecenstvo, komedie, divadlo, autor, divadelní, potlesk

80. báseň z celkových 509

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Dva sonety listopadové. (Viktor Dyk)
  2. Zbabělci. (Viktor Dyk)
  3. MELANCHOLIE (Viktor Dyk)
  4. CAUSERIE (Viktor Dyk)
  5. Vždy, když zde kuplet nějaký zazpívám, (Jan Neruda)
  6. Starý komik. (Antonín Sova)
  7. Kapitola z mojí „Bohémy”. (Josef Svatopluk Machar)
  8. HILAR NA VINOHRADECH (Otokar Fischer)
  9. PO POSLEDNÍM AKTU. (Jan Opolský)
  10. DRAMA. (Roman Hašek)