XXXIII
Ty monológy jsou mi známy,
Ty monológy jsou mi známy,
a otřásl mnou pathos scén.
A statisté té fádní drámy,
ti střídají se den co den.
Rek víc či méně pouty spjatý,
jež dal mu gratis jeho věk.
– Ať hříšník, publikán, či svatý:
V posledním aktu hyne rek.
Než padne, bývá klamán mnoho.
Když padne, není mu to vhod.
Přemýšlí dřív, pak nechá toho,
dbá prospěchů a hesel, mód.
Z počátku bojovně meč tasí,
na konec démant v bláto změk’.
Inu, jsou nyní špatné časy!
– V posledním aktu hyne rek.
Je mi ho líto. V očích hoří
nějaká bolest stajená.
53
Je jedno: staví nebo boří!
Na konec zajde bez jména.
Je mi ho líto. Znám ho z blízka.
– Jen kdybych našel pro to lék!
A v meziaktí všechno vříská!
V posledním aktu hyne rek.
54