ROZHODNÝ OKAMŽIK
Ten život někdy – je ho tolik málo!
a vše, co měl jsi rád, jak byl by spálil hřích,
nic nepohne se v tobě, v nebesích
vše na dřímotu jako by se dalo.
Vše hluché je i lidský pláč i smích,
už zvukem jak by každé slovo lhalo,
vše po samotě jak by v tobě lkalo
a tichým pokojem už chodíš jako mnich...
Ty smutné, těžké dny! Leč ještě pevně stojí
tvá bytost v tobě, ale chraň se, braň
po smutcích těch a všechno schystej k boji –:
ta chvíle potom, krev kdy v sníh se mění
a náhle lávou vztekle zakypí –!
Vším život byl by a přec ničím není –!
17