HŘEŠIL JSEM
Hřešil jsem na tvoji dobrotu,
vím to, můj bože milý.
Vím, že jsme před časy příliš snad
navzájem intimní byli.
Nebe se jedenkrát zavřelo v ráz,
několik lidí se leklo.
A já se také chvílečku třás’,
když jsem se podíval v peklo.
Očistec hledal jsem. Nenašel
ni v tomhle koutečku světa.
Jsou duše, jež jenom v extremech
protlukou mladá svá léta.
Viděl jsem málo – viděl jsem dost.
Oči jsem vždy zdravé míval.
Podivné mrtvoly do pekla nes’
kolikrát času zlý příval.
Je mi dnes smutno, že nelze říc’ jak –
s mnohými hřešil jsem spolu...
Přec nějak s důvěrou hledí můj zrak
do temnot dolů –
34