ANTONÍN SOVA.

Ladislav Andělíček

Já ve svém srdci vždy tě nesu jak slávu svojich mladých let a nikdy bych ti jedno slovo, ni jedno gesto nevyčet’ – však teď mne někdy něco mate a nevím, jak to vyříci: má básník patřit jenom sobě, či také rumlu na ulici? Jsou vichry, které tiše letí a duši strhnou, omámí... Však jak pak je to s fángličkami, jak je to s jejich barvami

Patří do shluku

češka, vlastenský, božena, libuše, líba, čech, pleť, pěstovat, vlast, děva

189. báseň z celkových 241

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XLII. Mé potěšení. (František Matouš Klácel)
  2. 76 Vaše slova bývala mi (Jan Evangelista Nečas)
  3. 9. K dívce. (Josef Wenzig)
  4. X. Chci, bys věděl, že mé lásce (Karel Mašek)
  5. 285. Jeremiada. (Jan Petr Jordan)
  6. SOŠKA (Jan Opolský)
  7. Sonet o lásce. (Josef Svatopluk Machar)
  8. IV. (Jaroslav Vrchlický)
  9. 7. Imitujícím básníkům. (František Zdobnický)
  10. Českým děvám. (Vojtěch Pakosta)