SOŠKA

Jan Opolský

Mnohokrát se jako slepý k domněnce své vracím(T7f) že má duši křehká soška na mém stolku psacím(T7f) je to jedna z bludných nauk ze samot jež bují(T7f) v kteréž jenom sebe sama občas vyučuji(T7f) labilní je v základech svých vystavěná pouze(T7f) na mém trapném samotářství nezřízené touze(T7f) po něčem co nemá jména nemá formy zralé(T7f) co jest mimo dosah smyslů skryto neustále(T7f) Křehká soška z terracoty s úzkou taillí ladnou(T7f) na niž roucha nesřasená smyslně až padnou(T7f) ženka do vnitřního světa zakleslá a němá(T7f) ač ve švihu lineálním rovné sobě nemá(T7f) soška živoucího kyvu líbezného gesta(T7f) kterou tvrdost chladné hmoty v zajetí svém trestá(T7f) vize její úsměv slibný požár očí hasí(T7f) spíná v proudy umrtvené plynné její vlasy(T7f) Starý Watteau v idyllách svých arkadických vžitý(T7f) nevykřeše sladký pocit vyšší intensity(T7f) pastýřkám svým kadeřavým tolik vděku nedá(T7f) kolik ho stře na stůl psací štíhlá soška hnědá(T7f) tolik jest mým žalným smyslům potřebná a drahá(T7f) rukou zdobnou graciesní po srdci mi sahá(T7f) naplňuje moji duši vláním tužby dávné(T7f) jako když kol skrání parných šumnou pentlí mávne(T7f) Jest mi sladkou souputnicí družkou v plachém snění(T7f) v její hrudi nedotknuté zpronevěry není(T7f) Zdá se míti tajný zájem na mé lidské muce(T7f) zírá zrakem soustředěným na píšící ruce(T7f) nutká i mé vratké písmo k podvědomým změnám(T7f) což je vlastnost propůjčená démonickým ženám(T7f) Vše co myslím o čem píši jak by se už bylo(T7f) v její duši nezbádané kdysi narodilo(T7f) tajemnou a sdělnou mocí přešlo do mých visí(T7f) Není to však inspirace Slov svých nenabízí(T7f) Žije prostě po mém boku jako dvojník milý(T7f) jako by dvě duše pouze jedním žitím žili(T7f) Já jsem stár už Těžké mysli Soška křepká vzletná(T7f) Slitá sféra listopadu s živým jasem května(T7f) Léta stojí na mém stole neúpravném starém(T7f) hýříc jakýms mimosvětským přejemnělým tvarem(T7f) závan jako z těla sylfy z roušek jejich šlehá(T7f) kreslí její paže boky nevýstižná něha(T7f) koketně si její ruka lehkou sukni kasá(T7f) každý tvar je sladce hněten z mystického masa(T7f) hledí s jistou ješitností na výraz své tváře(T7f) zrcadlený v černé tůňce mého kalamáře(T7f) Slyším hlas jenž jako její z nitra hmoty šepce(T7f) já vidoucí do života béřu si tě slepce(T7f)

Patří do shluku

češka, vlastenský, božena, libuše, líba, čech, pleť, pěstovat, vlast, děva

161. báseň z celkových 241

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Píseň nevlastenská. (Josef Vlastimil Kamarýt)
  2. ANTONÍN SOVA. (Ladislav Andělíček)
  3. XIII. A tak podnes zem ta slove Čechy, (František Jaroslav Kamenický)
  4. 9. K dívce. (Josef Wenzig)
  5. Na Tě nesmím zapominout! (Václav Antonín Crha)
  6. 57. Byl to Seraf ve člověcké pleti! (František Sušil)
  7. „BARONŮM“ NAŠICH SPOLEČNOSTÍ. (Antonín Jaroslav Klose)
  8. Nad Prahou se snésti (Marie Čacká)
  9. OTHELLO DESDEMONĚ (Karel Dostál-Lutinov)
  10. PÍSEŇ MÁJOVÁ. (Adolf Červinka)