ANTONÍN SOVA.

Ladislav Andělíček

ANTONÍN SOVA.
Já ve svém srdci vždy tě nesu jak slávu svojich mladých let a nikdy bych ti jedno slovo, ni jedno gesto nevyčet’ – však teď mne někdy něco mate a nevím, jak to vyříci: má básník patřit jenom sobě, či také rumlu na ulici? Jsou vichry, které tiše letí a duši strhnou, omámí... Však jak pak je to s fángličkami, jak je to s jejich barvami 10