BOHUŠ STEJSKAL.

Ladislav Andělíček

BOHUŠ STEJSKAL.
Tvou knihu když jsem včera dočet’dočet’, já vyl jak utýraný pes. Pojď – na nádraží spolu půjdem’ a pojedeme na Bezděz! Že’s Máchou, musí každý uznat, kdo čet’ tvé „Mládí trýzněné“... Hle, Bezděz a tam lesy, skály... Ty číst chceš? Počkej, ještě ne! Hle, jezero, kde Vilém tesknil –! Oh, časy „Májem“ vonící! Nuž spusť, můj Mácho! Nebo raděj mne po hlavě prašť palicí...