ROSA MYSTICA

Jiří Mahen

ROSA MYSTICA
Den k západu se chýlí a dál jít nelze mi. Napravo hledím, vlevo: jdu mezi růžemi. Kraj mrtvý, opuštěný je těžké vůně pln. A do duše se vtírá tajemství zrádných vln... I duše unavená se k spánku ukládá. Sny jdou: Je tohle Eden, má rajská zahrada? A růže voní, voní. Sto čekaly prý let. A včera prý je líbal i – její – její ret! Nad hory slunce stoupá a květy otvírá, má krev dnes byla rosou: mé srdce umírá... 27