NĚMÝ VEČER.

Božena Benešová

NĚMÝ VEČER.
Tvůj zrak již nebyl zemským přáním dětský, v něm věčné touhy odraz mimosvětský vstříc mojimojí resignaci se tiše chvěl. Kol prošla mlčenlivě láska mladá, já zřela květ, jak z ruky její padá a v bílé výši ztrácí se jeho pel. A jako vůně nenávratně, tišetiše, jež slavnou marností se v pamět vpíše, nám zašel večer němý v klín nebytí. Kam zmizel pel, a jakou nesen vlnou, pro jakých plodů krásu tajuplnou on v květech jiných zemí se zachytí? 27