PORTRÉT VRAHA
I.
I.
Na čele jízvy, v očích plamen.
Strach z něho jde a v něm je strach.
Osmahlý, atletických ramen,
tak mluví vrah:
II.
II.
To je to místo, kde se vražda stala.
A vše je krátké, řemeslo-li znáš.
To je to místo, kdes’ mne milovala.
To je to místo, kde svůj hřbitov máš.
Prý k místu vraždy vraha vždy to pudí.
Já nezapomněl jako ty,
jež ležíš mrtva, nůž v své zchladlé hrudi:
Nevystoupíš z temnoty?
Anebo v hlavě všechno se mi motá?
Anebo smrt tvá pouhá lež a klam?
Neležíš v zemi němá, bez života?
Anebo pravda, že jsem mrtev sám?
Anebo větru rozumím, jenž stená?
15
I kletba lepší němoty.
Tvá ústa líbat chce se, zavražděná.
Nevystoupíš z temnoty?
Jak já buď klidná. Nikdo v lese nedlí.
Tak jako tenkrát volím správný čas.
Zadumán stojím pod tou tvojí jedlí.
Krok slyším tvůj a slyším tichý hlas.
Tak osláb’ jsem, že slovo zabít může.
Jdi přímo; k čemu komploty?
Máš, zavražděná, právo zabít. Nuže:
nevystoupíš z temnoty?
16