PORTRÉT VRAHA

Viktor Dyk

PORTRÉT VRAHA
I. I.
Na čele jízvy, v očích plamen. Strach z něho jde a v něm je strach. Osmahlý, atletických ramen, tak mluví vrah:
II. II.
To je to místo, kde se vražda stala. A vše je krátké, řemeslo-li znáš. To je to místo, kdes’ mne milovala. To je to místo, kde svůj hřbitov máš. Prý k místu vraždy vraha vždy to pudí. Já nezapomněl jako ty, jež ležíš mrtva, nůž v své zchladlé hrudi: Nevystoupíš z temnoty? Anebo v hlavě všechno se mi motá? Anebo smrt tvá pouhá lež a klam? Neležíš v zemi němá, bez života? Anebo pravda, že jsem mrtev sám? Anebo větru rozumím, jenž stená? 15 I kletba lepší němoty. Tvá ústa líbat chce se, zavražděná. Nevystoupíš z temnoty?
Jak já buď klidná. Nikdo v lese nedlí. Tak jako tenkrát volím správný čas. Zadumán stojím pod tou tvojí jedlí. Krok slyším tvůj a slyším tichý hlas. Tak osláb’ jsem, že slovo zabít může. Jdi přímo; k čemu komploty? Máš, zavražděná, právo zabít. Nuže: nevystoupíš z temnoty? 16