PORTRÉT PIJÁKŮ SLÁVY

Viktor Dyk

PORTRÉT PIJÁKŮ SLÁVY
Pijáci melancholičtí, vášnivci snů, vy příliš teskní! Komičtí! Kam jde váš průvod pitoreskní? Den co den a rok co rok sedáte nad kletou číší. Podivný mok do kterých vede vás říší? Kam sen váš se potácí, kam sen váš zapadá hluše? Ó pijáci! Chtěli jste přemáhat duše? Chtěli jste ovládnout svět? Oh, pyšný sen časem zvrt’ se. Pijáci, zpět! Nelze již přemoci srdce? 43 Či nelze již, nelze již zpět, kde čisté hvězdy svítí? – Kdo píval jed, musí jej na věky píti! – Dni mizí, mihotá sen, mrou lidé, království míjí. Kam štve mok ten, do jakých delirií? Vždy nutno více pít. V hrdle to pálí. Ta muka! Pijáci, klid! Proč třese se vám ruka? Ztrnulý hlas jak by has’. Viklá se horizont lhavý. Co zříte as, zoufalí pijáci slávy? Pijáci melancholičtí, ubozí vyhnanci žití! Komičtí! – Již nelze píti? – 44