NOC ROMANTIKOVA

Viktor Dyk

NOC ROMANTIKOVA
Ač noc je na jaře, jak dusí ulice! Jak tíží každý krok a každý hluk jak ruší! Jak všechno zraněno a bolavo v té duši! – Ač nebe jasné je a hvězd v něm tisíce! Po tichu velikém ho jímá tesknice. Své srdce v záští má, jež neklidně tak buší! Oh, jejich lhostejnost jak pěkně sochám sluší! Jak léčí kameny tvůj neklid, studíce! Jak reflex vzdálený v stesk jeho těžký padne zjev kterés odešlé, tak mramorově chladné. (Dnes by jí děkoval, neb bojí už se změn!) Že byla v úkrytu, jen marného snu milá a nikdy neblažíc ho nikdy neranila, lhostejně zřela v marnou noc i den... 56