BŘÍZY

Viktor Dyk

BŘÍZY
Ty samotářky samotáře znaly. Ty bílé břízy k tobě mluvily. Teď mlčí. Navždy. Jak by vztahovaly své ruce, marné pahýly. Uzavřen obzor; tichnou kroky v trávě. Padne-li rána, v lesích zaniká. Jak motýl letí sen tvůj třepotavě přes paseku, kde kvete erika. Cos bylo, je a nehlučně to mizí. A tebe jímá úzkost drtivá. Nehnuty leží poražené břízy jak těla drahá, teď však neživá. 57