ÚHLEDNÝ ZÁPAD

Viktor Dyk

ÚHLEDNÝ ZÁPAD
Úhledný západ dloužících se stínů. A jediný z nich tebe nezleká. Les šumí tiše: Až si odpočinu! A potok bublá: Cesta daleká! Kavalír štíhlý, nebojácný v lásce, krom soumraku si více nežádá. A šeptá-li cos galantně své krásce, zní nadějí to: Slunce zapadá... Ovečkám, hnaným pastýřem, je blaze. Tak spokojeně hledí na tebe. A stromy, které rostou na obraze, ty očividně rostou do nebe. To není jistě večer pro tragika, jenž pád nám sugeruje Titanů. A slunce, které zapadá, ti říká: Buď klidný! Zítra zase zaplanu! 59