PÍSEŇ Z ROMÁNU

Viktor Dyk

PÍSEŇ Z ROMÁNU
Je večer zvláštní, mlžný, omylný. Mhou nepronikne záře svítilny. Ta mlha tančí, vábí, mdle se stkví. Tři kroky, konec. Pak je tajemství. S tak náhlou touhou, roztoulán a skryt pod pláštěm mlhy vydal jsi se snít. Snad něco čeká, něco unikáuniká, člověka štěstí, strofa básníka. Na doslech náhle úsměv zazvučí, na dosah čeká teplé náručí. Na tebe čeká skutečnost i sen, úsměv i štěstí: jdi si pro ně jen! Tři kroky pouze. Ale který směr? Na východ, západ? Na jih, na sever? Je večer zvláštní, mlžný, omylný. Mhou nepronikne záře svítilny. 65 Na slepou bábu možno sobě hrát, vrávorat, tápat, ruce rozepiat. Což prázdný prostor ale chytneš-li, co úsměvy a štěstí odešly? 66