PORTRÉT LVA NIKOLAJEVIČE TOLSTÉHO

PORTRÉT LVA NIKOLAJEVIČE TOLSTÉHO
Má oko studené, jež věci proniká. Má vousy mužíka, halenu mužíka. V ty oči zírals od svých mladých let a nenáviděls, žes moh’ rozumět. Od mladosti své cítíš jeho hřích: pokorný slovy, duchem příliš zpých’. Od mladosti tvé chmurná, tragická před tebou stála lidskost nelidská. Od mladosti mu hledě do zraků, měls velikého dojem soumraku. Mlád přísně soudil jsi. A dnes bys hůře soudil. V tom velkém soumraku veliký národ zbloudil. Jak kdysi vidělo, tvé oko starce vidí, jenž lidstvo miluje a nemiluje lidí, 17 s tím zrakem studeným, jenž věci proniká, s tím vousem mužíka, s halenou mužíka. Zříš čelo zbrázděné a vrásčitou tu líc. Že více chápeš dnes, též nenávidíš víc. Má pohled zarytce, studený jako led. Krev jeho národa však stříká na portrét. 18